Umění může mít vliv na vnímání i využití veřejného prostoru

Kritickým ohlasům přitom nejde nikdy zcela předejít. „To by popíralo podstatu subjektivního vnímání umění,“ podotýká Gabriela Pokorná, tisková mluvčí města Ostravy, které aktuálně pracuje na Koncepci umění ve veřejném prostoru. Plánovaná metodika pomůže městu s tím, jak k umisťování uměleckých děl ve veřejném prostoru přistupovat, s problémy, které je mohou doprovázet, s tím, jak komunikovat s veřejností i jak umělecké instalace financovat a jak o ně pečovat. Podobný manuál připravili ve spolupráci s kanceláří architekta města také ve Zlíně.

 

 

 

Rozhodování o umístění uměleckého díla do veřejného prostoru by nemělo být nahodilé. Obec by si měla hned na začátku vyjasnit, proč chce dílo umístit, jaký má mít smysl a povahu, vztah k danému místu a dopad na okolní prostředí. „Měli by být využiti městští architekti, protože ti znají záměry a souvislosti rozvoje sídla,“ říká předseda České komory architektů Jan Kasl. „V České republice jich jsou na dvě stovky,“ dodává. Se zapojením odborné veřejnosti souhlasí i Gabriela Pokorná. „Odborníky zapojujeme ať už do konzultací, například při přípravě zadávacích podmínek, či přímo do hodnoticích komisí,“ upřesňuje. Vhodná je spolupráce například s galeriemi nebo institucemi, které se na umění ve veřejném prostoru specializují, aby byla zaručena umělecká i urbanistická kvalita.

 

 

 

„V menších sídlech je možné a velmi vhodné zapojit do diskuse i veřejnost, zejména při výběru umístění,“ podotýká architekt Jan Kasl. „Především při klasickém řešení prostor, které veřejnost využívá utilitárním způsobem,“ dodává starosta Humpolce Petr Machek. Vhodnou formou jsou například ankety či hlasování. O konkrétních dílech ale architekt Jan Kasl s veřejností diskutovat spíše nedoporučuje. „Nedospělo by se ke kvalifikovanému výsledku,“ vysvětluje. S odlišnými reakcemi veřejnosti je však třeba počítat. „Obecně složitější přijetí široké veřejnosti zaznamenáváme u děl současného umění,“ říká Gabriela Pokorná. Kontroverzím může obec do značné míry předejít, pokud s veřejností otevřeně komunikuje a svůj záměr srozumitelně vysvětluje.

 

Originálně k diskusi o umění ve veřejném prostoru přistoupili v Ústí nad Labem. Na podzim roku 2024 se na zdi terasy střekovského nábřeží objevil nápis „Nic se nestalo“. K jeho autorství se původně nikdo nehlásil, tudíž ani jeho záměr nebyl ze začátku jasný. Vytvořil jej umělec známý jako Timo na základě poptávky Kanceláře architekta města Ústí nad Labem. „Vyvolal širokou diskusi a splnil svůj účel. Začalo se přemýšlet o dopadu umění na veřejný prostor,“ říká vedoucí kanceláře ústeckého primátora a tisková mluvčí Romana Macová. Nápis se dodnes zachoval nepomalovaný, je různou formou citován, převracen a žije dál svým životem.

 

 

„U trvale umístěných uměleckých děl je nutné mít vyřešeno vlastnictví díla, jeho správu a údržbu,“ vyjmenovává architekt Jan Kasl náležitosti, které si obec musí při rozvaze o umístění uměleckého díla pohlídat. O něco snazší je situace v případě krátkodobé, dočasné instalace. I v takových případech je třeba myslet na zábor, souhlas příslušného odboru dopravy, případně i policie. „Samozřejmostí je souhlas majitele pozemku a v případě památkově chráněných území i odboru památkové péče,“ pokračuje architekt Jan Kasl. V Humpolci zapojili například i archeology. „Při řešení prostoru v místě zaniklého kostela svatého Václava a bývalé vesnice Dobrá poskytli cenné informace o místě ze svých průzkumů,“ říká starosta Petr Machek.

 

 

Kultivace veřejného prostoru přispívá podle architekta Jana Kasla ke kultivaci života v místě obecně i konkrétně. „Umělecké dílo může významně kladně ovlivnit způsob, jak je veřejný prostor veřejností využíván,“ shrnuje. „Originální umění může zároveň vytvořit silný symbol nebo orientační bod,“ dodává Jiří Aujezdský, tiskový mluvčí města Humpolce. „Situace, že umělecké dílo není hned širokou veřejností přijato, nastat může,“ připouští starosta Jan Machek. „Před každým konkrétním krokem je každopádně nezbytné postupovat dostatečně zodpovědně a hledat možnosti i na základě diskuse a dostupných podkladů,“ zdůrazňuje. Podle Tomáše Melzera, tiskového mluvčího města Zlína totiž umění posiluje vztah obyvatel k místu. „Pokud je umělecké dílo navrženo s ohledem na kontext lokality, historii či příběh komunity, může významně přispět k pocitu sounáležitosti,“ uzavírá.■