Jak šetrně nastavit energetické hospodářství?

Vyšlo v čísle 3/2024

Začneme představením prvního institutu, aktivního zákazníka, v praxi. Jde o subjekt, který je držitelem odběrného místa, odebírá elektřinu, a navíc je výrobcem, to znamená, že instaloval nějaké zdroje k výrobě elektřiny a elektřinu, kterou vyrábí, má právo nyní sdílet s využitím distribuční či přenosové soustavy.

Kam až jeho sdílení může vést?

Elektřinu může sdílet do jiného předávacího místa výrobce například sdílením mezi provozovnami jednoho subjektu a může ji předávat do nejvýše deseti předávacích míst jiných zákazníků odlišných od výrobce. Mezi taková předávací místa patří i předávací místo bytových domů, tedy předávací místo, které je nějakým způsobem definováno tím, že v domě mají jednu společnou hlavní domovní pojistkovou skříň nebo hlavní domovní kabelovou skříň, a to bez jakéhokoli limitu počtu předávacích míst, tedy bytových jednotek připojených k distribuční soustavě za hlavní domovní pojistkovou/kabelovou skříní. Sdílení elektřiny může probíhat jak bezplatně, tak i za úplatu.

„Zajímavé z hlediska aktivního zákazníka je, že na něj nejsou kladeny žádné administrativní náklady,“ vyzdvihuje advokátka Anna Francová benefit této formy a vysvětluje, proč tomu tak je: „Sdílení jako takové by mělo zajistit Elektroenergetické datové centrum a do doby, než vznikne, bude skutečně aktivní a umožní sdílení, pomáhá všechny žádosti i formality řešit příslušný distributor, provozovatel distribuční soustavy. Jemu budou předávány do doby činnosti datového centra informace o tom, do kterých míst chcete elektřinu sdílet a jakým způsobem se sdílení elektřiny bude rozpočítávat. Provozovatel distribuční soustavy si předá potřebné informace s energetickým centrem a následně je poskytne operátorovi a obchodníkovi s elektřinou, se kterým má každé konkrétní místo uzavřenou smlouvu o službách dodávek elektřiny. Aktivní zákazník by měl být institutem, který pomáhá situaci řešit a pomůže ji vyzkoušet menší skupině.“

Energetické společenství je už více institucionalizovaná skupina. Jak k němu přistupovat?

Musí mít podobu právnické osoby. Proto Anna Francová doporučuje zvážit, jestli v projektu, který obec připravuje, a v dané situaci je vhodné energetické společenství nebo využívání institutu aktivního zákazníka.

„Pokud najdete nové výrobce, kteří by se chtěli připojit, ve chvíli, kdy sdílení zkoušíte za využití aktivního zákazníka, můžete energetické společenství založit a aktivního zákazníka zrušit,“ říká Anna Francová, jak k situaci přistupovat.

Pro základní úvahu potřebujete několik základních předpokladů

Máte energetické hospodářství, výrobnu a víte, že do procesu sdílení můžete zapojit další subjekty. Podle její zkušenosti jsou to právě samosprávy, které o sdílení nejčastěji uvažují. Důvod je prostý, mají možnosti, jak instalovat různé zdroje, ale ne vždy mohou elektřinu efektivně spotřebovávat. „Stavebně technologicky vhodné pro instalaci střešních fotovoltaik jsou jednoduše školy a školky, ale nemají možnost elektřinu samy efektivně spotřebovat a potřebují najít někoho, komu ji zejména v letních měsících budou dodávat. Protože školy a školky jsou zřizovány samosprávami a jimi provozovány, nabízí se, aby si obec vyráběnou elektřinu dodávala do jiných odběrných míst a tam ji spotřebovala,“ objasnila Anna Francová.

Kdy tedy zvolit energetické společenství nebo energetické společenství pro obnovitelné zdroje?

Energetické společenství je z pohledu Anny Francové vhodné ve chvíli, kdy vidíte, že v dané lokalitě jsou malé, střední podniky, které vyrábějí, mají vlastní zdroje a nejsou schopny je spotřebovat. Nebo naopak provozují energeticky náročnou výrobu a využily by elektřinu od dalších zdrojů, které se na území města nacházejí. „Jako první přichází na řadu úvaha o členské základně. Energetický zákon připouští vznik samotných energetických společenství nebo energetických společenství pro obnovitelné zdroje. Jejich smyslem je poskytování environmentálního hospodářství a sociálního přínosu svým členům a nesmějí být zakládány za účelem dosahování zisku. Preferuje se využití právní formy spolku nebo družstva, ale je možné využít i právní formu, obchodní korporace, u které se nastaví i vnitřní poměry podobně jako u neziskových společností, spolku či družstva. Není v tuhle chvíli známé, jakým způsobem toto bude posuzováno nebo regulováno a je na zakládajících členech, aby si nastavili pravidla,“ popsala podstatu nastavení advokátka.

Společenství mohou dosahovat zisku, ale jsou určitým způsobem limitována v tom, jestli a jak ho mohou rozdělovat. U spolků problematiku upravuje zákon, kdy zisk investuje do svých aktivit. U dalších korporací, jako jsou družstva a s. r. o., je možné rozdělit až 33 % dosaženého zisku za předpokladu, že vytvoří investiční fond, který naplní alespoň z 30 % a nesmí se dál rozdělovat.

Odlišnosti z dalších pohledů

„Rozdíl mezi energetickými společenstvími je v tom, jaký druh energie mohou sdílet a využívat. Energetická společenství jsou pro ty, kteří chtějí sdílet elektřinu, a společenství pro obnovitelné zdroje pro ty, kteří chtějí sdílet elektřinu, plyn či jiné a mohou využívat pouze obnovitelné zdroje energie. U energetického společenství platí, že členem může být kdokoliv, ale pouze někteří členové mohou vykonávat kontrolu a mohou nabývat hlasovacího práva při rozhodování o tom, jakým způsobem se bude společenství rozvíjet a jaké aktivity bude realizovat dál,“ popisovala Anna Francová podmínky institutů.

Těmi, kdo účinnou kontrolu energetického společenství vykonávají, jsou fyzické osoby, malé podniky a samosprávy ve smyslu obce a kraje a jejich příspěvkové organizace. Současně přitom platí, že každý člen může své hlasovací právo vykonávat nanejvýš do 10 % hlasů všech členů. To podle Anny Francové neznamená, že by společenství muselo mít 10 členů. Může jich mít i méně, ale v tom případě se poměr hlasů adekvátně přizpůsobuje. Není možné, aby někdo měl zásadní majoritní většinu.

Společenství pro obnovitelné zdroje energie

Členem SOZE mohou být fyzické osoby, malé a střední podniky, samosprávy a jejich zřízené příspěvkové organizace. Členská základna rozděluje, nakolik jsou rozdílní členové a jaké zdroje může společenství využívat, protože podle advokátky záleží na tom, s čím kdo přichází. „To, že zakládám energetické společenství, které umožní sdílet elektřinu, neznamená, že by na energetické společenství musely být převedeny všechny zdroje. Elektřinu nebo jiné zdroje energie je možné využívat jak ze zdrojů společenství, tak ze zdrojů jejich členů,“ vysvětluje Anna Francová. Všechny údaje vám podle advokátky například mohou pomoci zjistit, jakým způsobem směřovat aktivity společenství, investice do nových zdrojů jejich rozšiřování nebo jak tvořit cenotvorbu. ■

Foto archiv Anny Francové