Digitální Česko 2.0: Stát, který obíhá za občana

Česká digitalizace podle účastníků vstupuje do další fáze. Nestačí pouze převádět papírové formuláře do elektronické podoby. Stát by měl využívat data, která už má, propojovat služby napříč úřady a občana oslovovat jen tehdy, když je jeho rozhodnutí skutečně potřeba. „Formulář se přestěhoval z přepážky na obrazovku. Jeho logika ale zůstala,“ upozornil Lukáš Klučka, první náměstek ministra vnitra a vládní zmocněnec pro digitalizaci a strategickou bezpečnost. Podle něj občan stále musí rozumět vnitřní struktuře státu a vědět, který úřad co řeší. Digitální Česko 2.0 má tento přístup změnit. Jeho cílem je, aby stát dokázal lépe rozumět vlastním datům, měřit užitečnost služeb a předvídat dopady připravovaných změn. Strategie stojí na třech principech: evoluci, governance a delivery. Jde o postupné zlepšování služeb, jejich řízení a ověřování potřeb ještě před samotnou realizací.

 

Rozvoj digitálních služeb má podle Lukáše Klučky tři fáze. Nejprve občan na jednom místě zjistí, co musí vyřídit a v jakém pořadí. Ve druhé fázi stát využije údaje, které už o něm má, takže člověk doplní pouze chybějící informace. Jako třetí, cílovou fázi Klučka popsal agentní automatizaci. Příkladem může být stěhování. Občan pouze oznámí: „Stěhuji se.“ Agent se doptá na potřebné údaje, připraví navazující kroky a ukáže, co musí člověk schválit. „Agent tak nahrazuje obíhání úřadů, nikoliv lidské rozhodnutí,“ zdůraznil Klučka. Výsledkem má být stát, který řeší životní situace podle potřeb člověka, nikoli podle hranic jednotlivých úřadů. Data mají obíhat mezi úřady, nikoli občan mezi přepážkami.

 

Důležitou součástí nového řízení má být digitalizační kokpit – centrální datový pohled propojující informace z existujících i vznikajících nástrojů. Má spojovat údaje o více než devíti tisících službách veřejné správy, sledovaných digitalizačních projektech, jejich odpovědnostech a milnících i data o skutečném využívání digitálních služeb. Stát tak může průběžně sledovat, co je v provozu, co se zpožďuje a kde naopak postup probíhá rychleji. Využít má také vazby mezi agendami, úřady, službami, informačními systémy a daty. Do budoucna tak může sloužit i k vyhodnocování dopadů legislativních změn – například ukázat, kterých agend, služeb či systémů se navrhovaná změna dotkne.

 

Vládní zmocněnec pro AI Lukáš Kačena se zaměřil na využití umělé inteligence ve státní správě. AI už dnes používají tisíce lidí, často ale bez jednotných pravidel. „Stát nepotřebuje šedesát tisíc lidí, kteří použijí AI potají. Potřebuje jednu cestu. Bezpečnou, měřitelnou a otevřenou všem,“ uvedl. Stát proto připravuje Národní AI bránu a Asistenta veřejné správy, které mají fungovat na AI.gov.cz. AI brána má zprostředkovat bezpečný přístup k velkým jazykovým modelům. Úřad má odeslat dotaz bráně, která jej bezpečně zpracuje, odstraní osobní a citlivé údaje, vybere vhodný model a následně vrátí odpověď. Použití systému má být auditovatelné. Použití systému má být auditovatelné. Asistent veřejné správy má pomáhat s každodenní prací úředníků. Může číst a opravovat texty, připravovat rešerše a pracovat se znalostními databázemi, zákony, agendami, službami či registry. Beta provoz AI brány a asistenta má probíhat s vybranými úřady. Plošné nasazení pro státní správu je plánováno na 1. čtvrtletí 2027. Později by se systém mohl rozšířit také na samosprávu, nemocnice a školy.

 

Proměnit se má také způsob, jakým stát připravuje a nakupuje digitální projekty. Místo dlouhé přípravy a následného nákupu mají mít větší roli prototypy a testování. Součástí připravovaného přístupu mají být také Product Lab a sandbox pro ověřování řešení před jejich plným nasazením. Product Lab má před zadáním veřejné zakázky ověřit záměr a jeho proveditelnost, sandbox pak umožnit řešení vyzkoušet v omezeném provozu. Podle Lukáše Klučky přitom nemusí být výsledkem testování pokračování projektu. „Změna směru, pozastavení nebo včasné ukončení mohou být stejně dobrým výsledkem.“ Vládní zmocněnec pro AI Lukáš Kačena zároveň úřady vyzval, aby před vyhodnocením prototypu nedělaly nevratné kroky, například nekupovaly vlastní AI infrastrukturu nebo nepodepisovaly víceleté licence.

 

Ředitel Digitální a informační agentury (DIA) Bohdan Urban přirovnal Digitální Česko 2.0 k letovému plánu a digitalizační kokpit k nástroji, který ukazuje, zda stát letí správným směrem. Podle Urbana není možné jednotlivé fáze přeskočit a rovnou přejít k agentnímu státu. Nejprve je nutné vytvořit potřebný digitální základ, zpřístupnit jednotlivé služby a vytvořit kontext, na kterém mohou navazovat pokročilejší formy automatizace. Tempo digitalizace se přitom zrychluje. Dlouhodobým cílem je proaktivní stát, který většinu věcí připraví a vyřídí za občana a osloví ho pouze ve chvíli, kdy je jeho rozhodnutí potřeba. Do budoucna se počítá také s vizí digitálního dvojčete České republiky, které by umožnilo rozhodovat více na základě dat. Veřejnost může postup plnění a připravenost jednotlivých úřadů sledovat přímo v Katalogu služeb na webu DIA.

 

Účastníci diskuse se shodli, že samotný digitalizační kokpit, AI brána, asistent ani nové formuláře nejsou cílem. Smysl mají pouze tehdy, pokud povedou k jednodušším službám a efektivnějšímu fungování státu. Vize Digitálního Česka 2.0 tak není především příběhem o nových aplikacích. Jde o změnu role státu, a to od systému, v němž občan obíhá úřady, ke státu, který dokáže co nejvíce kroků vyřídit za něj. Zkrátka a dobře data mají obíhat mezi úřady, nikoli občan mezi přepážkami. Umělá inteligence má být nástrojem této změny, nikoli cílem sama o sobě. ■