Vyšlo v č. 12/2024
Česká energetika prochází zásadní proměnou. Série novel energetického zákona otevřela nové možnosti pro obce, firmy i občany v oblasti obnovitelných zdrojů a sdílení energie. V rozhovoru s vrchním ředitelem sekce energetiky Ministerstva průmyslu a obchodu Reném Nedělou se dozvíte, jak významné změny přinášejí novely Lex OZE, jakou roli bude hrát nové Elektroenergetické datové centrum a jak se mohou obce aktivně zapojit do moderní energetiky.
Pojďme na začátku shrnout hlavní přínosy dosavadních novel energetického zákona Lex OZE I a II…
Novely energetického zákona Lex OZE I a II přinesly zásadní změny v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Lex OZE I se zaměřil především na zjednodušení povolovacích procesů. Hlavním přínosem je navýšení limitu pro bezlicenční instalaci obnovitelných zdrojů z 10 kW na 50 kW. Důležitým krokem bylo také zakotvení obnovitelných zdrojů jako veřejného zájmu, což dává přednost před konvenčními zdroji energie. Novela také posílila ochranu spotřebitele a zařadila obnovitelné zdroje do technické infrastruktury. Lex OZE II se soustředil na rozvoj komunitní energetiky a představil dva klíčové modely. První model zavádí institut aktivního zákazníka, který může sdílet energii až s 10 odběrnými místy, kombinovat různé výrobní zdroje s odběrnými místy a sdílet energii bez teritoriálního omezení po celé ČR. Druhý model umožňuje vznik energetických společenství, která mohou být založena jako spolek nebo družstvo. Mohou mít až 1000 členů ve skupině sdílení. Fungují prostřednictvím tří sousedících správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Podporují lokální výrobu a spotřebu energie.
Co přinese vznik Energetického datového centra pro sdílení energie v České republice, které je obsahem další novely?
Hlavním cílem evropských směrnic není jen samotné sdílení energie, ale především aktivní zapojení občanů do budování lokální energetiky. Pro zajištění efektivního fungování tohoto systému vzniká Energetické datové centrum (EDC). EDC bude působit jako centrální koordinátor, který propojí různé distribuční sítě ‒ například PREdistribuce v Praze a EG.D na jižní Moravě. Zajistí virtuální sdílení energie a bude zpracovávat reálná data o energetických tocích. Centrum je navrženo jako flexibilní platforma s dvanácti funkcionalitami, kde sdílení energie je pouze jednou z nich.
A řekněme, že EDC bude živý organismus?
Dá se to tak říci. EDC je koncipováno jako dynamický systém, který se bude neustále vyvíjet. Nelze tedy hovořit o jeho finální podobě, EDC se bude průběžně přizpůsobovat novým potřebám energetického trhu a technologickému pokroku. Bude se postupně rozvíjet a zaměří se také na flexibilitu dodávek, agregaci dat, vyhodnocování akumulace i koordinaci distribučních sítí. Tento systém je součástí širší strategie, která zahrnuje také posílení infrastruktury a zavedení negarantovaného připojení pro zdroje nad 100 kW, což umožňuje připojení i při omezené kapacitě sítě.
Co bylo hlavním impulsem pro přípravu Lex OZE III? Vycházela novela z legislativních požadavků, nebo z praktických zkušeností?
Existují dva hlavní důvody. Prvním je legislativní povinnost, kdy jde o dokončení transpozice evropské směrnice, která měla být provedena již v roce 2020. Druhým důvodem jsou praktické potřeby energetického trhu. S rostoucím podílem obnovitelných zdrojů, jejichž výkon závisí na slunci a větru, potřebujeme pružnější energetický systém. To znamená kombinaci různých typů zdrojů energie, zapojení více subjektů do řízení soustavy, využití nových možností, včetně zapojení domácností a obcí, lepší koordinaci mezi klasickými a obnovitelnými zdroji. Cílem je zajistit stabilní dodávky elektřiny a tepla přesně v okamžiku potřeby, a to i v měnících se podmínkách energetického trhu.
Jak lze konkrétně využít přebytky elektrické energie v novém systému?
Systém nabízí několik způsobů využití přebytkové energie. S rostoucí decentralizací a větším podílem obnovitelných zdrojů potřebujeme konstruktivní řešení, zejména když máme nadbytek nebo nedostatek energie. V letních měsících už nyní vidíme významné přebytky energie a k tomu záporné ceny na trhu. Osobně si myslím, že jde o špatný trend, protože záporné ceny elektřiny signalizují neefektivní nastavení trhu, a je nelogické, aby výrobci platili za to, že dodávají elektřinu do sítě. To můžeme řešit několika způsoby, jako je ohřev vody v bojlerech, provoz průmyslových chladicích zařízení, výroba vodíku.
Řešením je tedy i ukládání přebytkové elektřiny do baterií pro pozdější využití?
To je zvláště výhodné pro obce, které mají fotovoltaické panely na veřejných budovách, jako jsou školy, mateřské školky nebo úřady. Mohou tak využít veškerou vyrobenou energii. Cílem je prakticky využít přebytkovou energii v době, kdy je jí dostatek, a uchovat ji pro období, kdy bude potřeba.
Jak se vůbec vyvíjela role obcí v energetice podle jednotlivých novel energetického zákona?
Každá novela přinesla obcím nové možnosti: Lex OZE I zjednodušil proces připojování a povolování. Lex OZE II umožnil obcím zakládat energetická společenství a být jejich členem. Lex OZE III přináší možnost poskytovat služby výkonové rovnováhy, agregovat výrobní a spotřební zdroje.
Můžete novou možnost nastínit na příkladu?
Například obecní zimní stadion může sloužit jako flexibilní spotřebič energie. Již malá změna o jeden stupeň v nastavení chlazení významně ovlivní spotřebu elektřiny, za což může obec získat finanční kompenzaci jako aktivní účastník energetického trhu. Obce budou mít také možnost vybudovat centrální bateriové úložiště, které nemusí být přímo napojeno na výrobu ani spotřebu energie. To je změna oproti současnosti, kdy musí být baterie umístěna u zdroje nebo spotřebiče. Toto úložiště může sloužit jak pro vlastní potřeby obce, tak pro poskytování služeb distributorovi.
Jaké kroky by měly obce zvážit před zahájením energetického projektu?
Před realizací projektů je důležité pečlivě zvážit místní podmínky výroby, jakou mám spotřebu a jaký je potenciál pro úspory. Položit si otázku ‒ zda chce obec být aktivním hráčem na energetickém trhu, tedy vyrábět, skladovat a prodávat energii. Nebo zůstat jenom klasickým konzumentem. Toto základní rozhodnutí určí směr dalšího rozvoje obce v energetické oblasti a ovlivní potřebné investice i budoucí příjmy. Je třeba být obezřetný při plánování energetických projektů. Vysoké počáteční investice a provozní náklady nemusí být vždy kompenzovány očekávanými výnosy. Současný trend však směřuje k lokální výrobě a spotřebě energie, což dlouhodobě podporuje energetickou soběstačnost.
S čím by obce měly začít v energetickém hospodaření?
Obce mají v energetice různé možnosti, od využití komunálního odpadu přes biomasu až po bioplynové stanice. Před jakýmkoliv rozhodnutím je však nutné zpracovat komplexní analýzu území a jasně definovat cíle obce. Klíčové je začít od energetických úspor, to je především zateplením budov a optimalizací vytápění. Zateplené budovy mají nižší energetické nároky při zachování stejného komfortu a jsou méně citlivé na růst cen energií. Teprve po realizaci úsporných opatření má smysl uvažovat o investicích do obnovitelných zdrojů. Tento postup zabrání předimenzování nových technologií a zajistí efektivní využití investic.
Objevují se obavy ohledně možného rozvolnění pravidel pro uzavírání smluv na dodávky zemního plynu a elektřiny. Jak je ošetřena ochrana spotřebitelů před nekalými praktikami? Nebudou muset starostové kvůli „energošmejdům“ zakazovat podomní prodej?
Ochrana spotřebitelů je zajištěna především povinnou registrací zprostředkovatelů u Energetického regulačního úřadu. Nová úprava definuje hranici mezi tím, co je zprostředkování a co není. Například provozovatelé běžných cenových kalkulátorů nebo realitní makléři, kteří pouze poskytují základní informace o spotřebě, nemusejí být registrováni jako zprostředkovatelé. Klíčové je rozlišení, zda jde o aktivní nabízení energetických produktů, v takovém případě je registrace povinná. Toto opatření má chránit spotřebitele před nekalými praktikami a zároveň nezatěžovat zbytečnou administrativou běžné informační služby.
Kde vidíte největší potenciál ve využívání obnovitelných zdrojů?
V České republice má každý obnovitelný zdroj energie svůj specifický potenciál. Větrná energie představuje významnou příležitost ‒ současných 30‒40 MW by se mělo zvýšit na 1,5 GW do roku 2030, ale vyžaduje to pečlivý dialog mezi všemi zúčastněnými stranami. Solární energie má také velký potenciál ‒ plán počítá s nárůstem ze současných 3 GW na 10 GW do roku 2030. Její výhodou je dobré doplnění s větrnou energií v průběhu roku. Významnou roli hrají bioplynové stanice, kterých máme asi 550. Jejich modernizací lze vyrábět pokročilý biometan z odpadů, což je energeticky efektivnější než současná kogenerace. Vodní energie má omezený potenciál pro velké projekty, ale nabízí možnosti v malých instalacích. Geotermální energie a tepelná čerpadla představují doplňkové možnosti, jejichž využití závisí na konkrétních místních podmínkách.
Na závěr, jak hodnotíte spolupráci se samosprávami při obnově dodávek energií po zářijových povodních na Moravě?
Podobně jako při řešení předchozích krizových situací, jako bylo tornádo či covid, i tentokrát byla spolupráce při obnově dodávek energií velmi efektivní a na velmi vysoké úrovni.
Byla zřízena speciální pracovní skupina, jež ve spolupráci se síťaři, kteří se každé ráno účastnili místních krizových štábů, obratem koordinovala potřebná opatření a nacházela rychlá řešení vzniklých problémů. Vyhlášení krizového stavu významně urychlilo povolovací procesy pro opravy infrastruktury. Důležitá byla koordinace obnovy jak energetických sítí, tak související infrastruktury, což jsou silnice, koryta řek a další. Navíc zpětná vazba i od provozovatelů sítí potvrzuje, že se díky dobré organizaci a komunikaci s místními samosprávami dařilo rychle řešit vzniklé problémy. ■
