Radim Sršeň: Pomoc po povodních není závod o to, kdo přijde dřív

Vyšlo v č. 3/2025

Když příroda udeří, je klíčová rychlá a efektivní pomoc. O tom ví své náměstek ministra pro místní rozvoj Radim Sršeň, který má bohaté zkušenosti jak z pozice starosty, tak z vedení předsednictva Sdružení místních samospráv. V exkluzivním rozhovoru hovoří detailně o novém programu Živel 1, který má pomoci obcím zasaženým povodněmi. Program, který odstartoval koncem ledna, si už získává pozitivní ohlasy především díky své administrativní jednoduchosti. Jak se daří pomáhat postiženým oblastem a jaké jsou první zkušenosti s čerpáním podpory? Nejen o tom jsem hovořila s Radimem Sršněm.

Jaký je zájem o program? 
Zájem je enormní. Od spuštění příjmu žádostí na konci ledna jsme k 13. únoru zaznamenali již přes 130 žádostí v celkové hodnotě 3,2 miliardy korun.

Existují obavy z vyčerpání alokace? Přece jen, program je až do roku 2029. 
Chci uklidnit všechny žadatele. I pan ministr Petr Kulhánek zdůraznil, že alokace programu je flexibilní. Program není vytesaný do kamene. Pravidelně se setkáváme se zástupci krajů, obcí, měst, místních akčních skupin, ministerstev i neziskových organizací a architektů. Na základě jejich informací a potřeb průběžně aktualizujeme podmínky. Spektrum potřeb je velmi pestré a stále se objevují nové podněty, které při přípravě programu nebyly zřejmé. Pravidelně předkládáme vládě materiály k úpravě podle aktuálních potřeb. Žadatelé se nemusí obávat, že by se na ně nedostalo – není to závod o to, kdo dřív přijde, nebo „klikačka“, jak slýchávám kdekoliv jsem v regionu. Plně respektujeme, že projekty mají různou dobu přípravy. I když je zájem o program značný, není důvod k obavám, že by někdo přišel zkrátka kvůli vyčerpání alokace.

Co jste se z této situace naučili do budoucna? 
Snažili jsme se program spustit co nejrychleji, protože platí, že rychlá pomoc má dvojnásobnou hodnotu. Byli jsme však limitováni tím, že jsme museli počkat na ukončení krizového stavu, který byl prodloužen až do poloviny prosince kvůli usnadnění následných prací. I přes snahu o rychlé spuštění programu jsme se maximálně snažili zapracovat všechny připomínky. Opravdu, ta paleta potřeb je tak pestrobarevná jako Monetův obraz a objevují se nové aspekty, které jsme při přípravě programu nemohli předvídat. Byli bychom rádi, kdyby se otevřela diskuse o úpravě krizového zákona. Jako ministerstvo, které zodpovídá za strategie obnovy a koordinaci pomoci, vidíme, že se stále opakují stejné problémy jako při minulých povodních či tornádu. Bohužel, jakmile akutní krize pomine, systémové změny se často odkládají. Přitom právě poučení z minulých přírodních katastrof by mělo vést k lepšímu nastavení pravidel pro řešení podobných situací v budoucnu.

Řešíte třeba i specifické a naléhavé případy? 
Ano, setkáváme se s tím, například mostky přes řeku zajišťující přístup k obytným domům, ty jsou ale ve vlastnictví soukromých osob. Proto je důležitá průběžná komunikace se starosty, abychom mohli program upravovat podle reálných potřeb v území. Pozitivní zkušenost máme i s programem Živel 4, který řešil okamžité krizové situace vyžadující provizorní řešení. Konkrétním příkladem jsou modulární školy v České Vsi a Jeseníku. Tam jsme museli jednat velmi rychle ‒ starostové potřebovali do druhého dne potvrdit, zda jim proplatíme pronájem kontejnerových učeben, jinak by dodavatel odvezl moduly do Polska. I když šlo o značnou částku, dokázali jsme situaci vyřešit a dnes už jsou tyto projekty proplacené. Opakovaně zdůrazňujeme, a pan ministr to potvrzuje při návštěvách v regionech, že se dostane na všechny potřebné projekty. I když nemůžeme vždy dát okamžitou garanci, děláme maximum pro to, abychom pomohli všem oprávněným žadatelům.

Daří se zjednodušovat administrativu programu a pomáhat menším obcím? 
Z území máme velmi pozitivní reakce na jednoduchost programu a snažíme se ho průběžně vylepšovat. Aktuálně připravujeme další aktualizaci a na základě podnětů z pravidelných schůzek budeme změny přehledně vyznačovat, aby žadatelé nemuseli porovnávat různé verze dokumentů. Situace je rozdílná u velkých a malých obcí. Zatímco města jako Opava, Krnov nebo Jeseník mají vlastní odborníky na přípravu žádostí, menší obce to mají složitější. Proto jsme zapojili místní akční skupiny, které pomáhají starostům menších obcí se zpracováním žádostí do programu Živel 1. I když je možné spojit více projektů do jedné žádosti, například obec Písečná plánuje celkem 22 projektů, doporučujeme starostům, aby žádosti podávali průběžně. Není třeba čekat na dokončení všech projektů. Tento přístup je výhodnější jak pro obce, tak pro administraci programu.

Jak pomáháte žadatelům se zpracováním žádostí? 
Vytvořili jsme komplexní systém podpory. Pro malé obce a jednotlivé domácnosti jsme zajistili pomoc místních akčních skupin (MAS). V šesti nejvíce postižených regionech na každé MAS financujeme specialistu, který se věnuje výhradně této agendě. Očekáváme tisíce žádostí i od domácností, klíčovou roli hraje také Centrum pro regionální rozvoj. Pracovníci Centra pro regionální rozvoj a MAS přijedou přímo do terénu s počítači, pomohou lidem zřídit elektronickou identitu a zpracovat všechny potřebné přílohy. Tímto přístupem se snažíme chránit žadatele i před přítomností šmejdů, předraženými službami různých zprostředkovatelů, se kterými jsme se setkávali například u programu NZÚ Light. MAS fungují jako jednotné kontaktní místo pro všechny dotazy a požadavky, zajišťují odpovědi, a především pomáhají se zpracováním žádostí.

Všechno určitě není jednoduché. S jakými překážkami se při realizaci programu potýkáte? 
Aktuálně řešíme několik výzev. Například Povodí odkládá vydávání některých stanovisek na jaro až podzim. Významným faktorem jsou také stavební úřady, které byly ze známých důvodů dočasně zablokované. Hejtman Radim Holiš dnes, kdy spolu hovoříme, například požadoval, aby úřady v zasažených územích přednostně přecházely na nový systém bypassu, aby se urychlilo vyřizování žádostí. Je třeba předejít paralýze úřadů při větším náporu žádostí a to je teď potřeba řešit. 

Myslíte na obnovu postižených oblastí i z dlouhodobého hlediska? 
Snažíme se uplatňovat princip „build back better“ ‒ tedy obnovu s přidanou hodnotou. Například když opravujeme komunikace, je rozumné rovnou položit chráničky na internet. S Ministerstvem financí řešíme, jak tento přístup optimálně financovat ‒ základní obnovu z našeho programu a vylepšení ze zdrojů samospráv. Je důležité myslet na budoucí rozvoj území.

Co garantuje dlouhodobé financování programu? A co když dojde k vyčerpání financí?
Současná alokace 5 miliard korun byla stanovena na základě zkušeností z předchozích přírodních katastrof, včetně tornáda. Vycházeli jsme z modelu, kdy zhruba třetinu škod pokryjí pojišťovny, třetinu samosprávy a třetinu stát. Důležité je zdůraznit, že pokud se prostředky vyčerpají, budeme je průběžně navyšovat. Žadatelé se nemusí obávat ‒ v této otázce panuje napříč politickým spektrem shoda, že pomoc musí být dostatečná. Jsme si vědomi, že příprava některých projektů, například mostů, je časově náročná. Proto počítáme i s prodloužením termínů podle reálných potřeb v území.

Jak se stát staví k prevenci podobných přírodních katastrof? 
Prevence a obnova po mimořádné události vyžadují odlišné přístupy k financování. Zkušenosti z letošních povodní potvrdily účinnost existujících protipovodňových opatření, například v údolí Desné. Ve spolupráci s Povodím aktualizujeme rozlivové oblasti s využitím dronů. Musíme však respektovat technické limity ‒ v některých lokalitách, jako jsou úzká údolí, nelze účinnou ochranu vybudovat. Letošní události ukázaly extrémní případy, kdy se malé potoky během krátkého časového úseku proměnily v mohutné řeky. Jsem přesvědčen, že prevence by měla mít samostatný zdroj financování, nikoli z prostředků určených na popovodňovou obnovu, protože jde o klíčovou investici do budoucna, která v konečném důsledku přináší významné úspory při ochraně majetku obcí, měst a krajů.

Kritici tvrdí, že dotace deformují trh, zatímco starostové narážejí na problém jejich nepředvídatelnosti. Kdyby věděli předem o možnostech podpory, mohli by lépe plánovat investice. Lze očekávat větší předvídatelnost evropských dotací?
Snažíme se poučit z minulých zkušeností. Dříve po katastrofách trvalo i rok, než se vypsaly programy pomoci, a další dva roky, než se začaly projekty realizovat. Proto jsme vytvořili stálý program Živel 2, který je připraven pro okamžitou pomoc při mimořádných událostech, jako jsou bleskové povodně, tornáda či požáry. Co se týče běžných dotací, očekáváme významné změny. V programovém období 2028‒2034 z Evropské unie zaznívá, že v dotační politice bude revoluce spíš než evoluce. Evropská unie se více zaměří na obranu a klimatické výzvy, přičemž klasické dotace budou postupně ustupovat ve prospěch finančních nástrojů, především nízkoúročených úvěrů. Do budoucna směřujeme k modelu kombinovaného financování ‒ například třicet procent dotace a šedesát procent zvýhodněného úvěru. Pracujeme na tom, aby tyto úvěry byly dostupné i pro menší obce a nezapočítávaly se do dluhové brzdy. 

Jak při rozdělování dotací funguje spolupráce s územními partnery? 
Spolupracujeme intenzivně se Sdružením místních samospráv (SMS), Svazem měst a obcí ČR (SMO ČR), Asociací krajů a dalšími partnery. Díky této spolupráci máme přesný přehled o potřebách jednotlivých obcí. Zjistili jsme i díky systému AGIS, který má SMS, že zatímco základní infrastruktura jako hřiště či místa odpočinku je již většinou zajištěna, hlavní potřebou zůstávají místní komunikace a veřejné budovy. 

Vraťme se k předvídatelnosti dotačních programů…
Schválili jsme pětiletý Program obnovy a rozvoje regionů, který stanovuje priority a možný harmonogram vypisování dotací. Zavádíme systém podle doporučení SMO ČR, kdy každý rok cílíme na konkrétní oblast ‒ jeden rok veřejné budovy, další rok místní komunikace. Nově podporujeme i sdílenou komunální techniku, čímž motivujeme obce a Společenství obcí nebo MAS ke spolupráci. 

Jaká je role evropských dotací v rozvoji regionů? 
Evropský rozpočet tvoří pouze 1‒2 procenta HDP a nemá suplovat základní financování státu a obcí. Přesto je Česká republika v některých oblastech, jako je zaměstnanost, dopravní infrastruktura či politika, až z padesáti procent závislá na evropských prostředcích. Musíme se zaměřit na klíčovou infrastrukturu ‒ školy, školky, dopravu ‒ a to jak v rostoucích regionech, tak v těch strukturálně postižených.

A závěrem, které obce jsou v získávání dotací nejúspěšnější? 
Naše analýzy ukazují, že v přepočtu na obyvatele jsou nejúspěšnější obce s 1000 až 5000 obyvateli. Nejsou to velká města s profesionálním aparátem. Tato kategorie obcí je v čerpání dotací mimořádně aktivní, přestože nemá takové administrativní zázemí jako větší města. Mohu to potvrdit i z vlastní zkušenosti z pozice starosty. ■