Vyšlo v č. 10/2024
V exkluzivním rozhovoru s koordinátorem strategické komunikace Otakarem Foltýnem, který se nebojí říkat věci na rovinu, odhalujeme, jak chce stát zlepšit svou komunikaci s občany, inspirovat se úspěšnými zahraničními modely a čelit informačním výzvám. Hovoříme také o plánech na zvýšení důvěry ve státní instituce, boji proti dezinformacím a o tom, proč je transparentní a autentická komunikace klíčem k silnější a odolnější společnosti.
Proč jste byl vybrán jako koordinátor strategické komunikace?
Řekl bych, že se potkala moje zkušenost jak z oblasti bezpečnosti, tak z praktické komunikace ve složitých situacích a zřejmě i trochu moje prostořekost. Pakliže nemáte PR byznysovou mašinu na multiplikaci svých sdělení v moderním informačním prostředí, musíte komunikovat natolik zajímavě, že vás algoritmy sociálních sítí nemarginalizují. Mým úkolem je sjednotit úsilí napříč sektory a zabezpečit, aby komunikace byla nejen srozumitelná, ale i efektivní a nadstranická.
Které země nejefektivněji komunikují se svými občany?
Země jako Velká Británie a Finsko dlouhodobě investují do strategické komunikace a dosahují vynikajících výsledků. Mají robustní systémy, které propojují všechny složky státu včetně bezpečnostních, akademických a mediálních institucí. Tyto země se zaměřují na transparentnost, otevřenost a přímý, zpravidla i autentický dialog s občany.
Jaké aspekty komunikace tyto země nepodceňují?
Především vědí, že občané budou věřit svým institucím, jen když rozumí tomu, co je na jejich státu dobré a cenné. Na prvním místě musíme chápat hodnoty, na kterých stát stojí a které mají být nadstranické. Nepodceňují nutnost dlouhodobého plánování a investic do komunikace.
Co si mám pod tím představit a co používají?
Nejde o krátkodobé kampaně, ale o neustálou práci na posilování důvěry veřejnosti a budování odolnosti vůči dezinformacím. Soustředí se také na vzdělávání veřejnosti v oblasti kritického myšlení a mediální gramotnosti.
Můžeme se i my inspirovat úspěšnými modely ze zahraničí a některé prvky převzít do svého systému komunikace?
Je klíčové převzít osvědčené přístupy, které zahrnují silnou analytickou podporu, propojení různých institucí a systematické vzdělávání veřejnosti. Inspiraci z Velké Británie a Finska například čerpáme při školeních a analýzách, které české odborníky připravují na lepší reakce na krizové situace. Pravda ovšem je, že jsme začali se strašným zpožděním a systémově silný Stratkom bude běh na hodně dlouhou trať.
Jak vnímáte svou nadstranickou pozici pod Úřadem vlády?
Jsem v pozici, kde prioritou jsou hodnoty České republiky, jak jsou definovány v naší ústavě. Nejsem v politické pozici a nemám problém spolupracovat se všemi parlamentními stranami, pokud se řídí společným zájmem naší společnosti a její odolnosti vůči vnějším i vnitřním hrozbám.
Proč předchozí pokusy o strategickou komunikaci neuspěly?
Tak asi všichni tušíme, že nejsme jediný stát, který to podcenil. Nedostatek vůle byl hlavní příčinou nejen současné, ale i mnoha předešlých vlád. Chyběla zde kontinuita, jasné cíle a propojení různých státních institucí a sektorů. Současný odbor strategické komunikace je postaven na dlouhodobé strategii, která zahrnuje systematické sledování a reakci na změny v informačním prostředí.
Jaká jsou klíčová témata strategické komunikace a na co se soustředí?
Klíčovým principem je sladění komunikace a reálných činů. Nemáme čas obsáhnout všechna témata, tedy prioritní bude to nejdůležitější – propagace a vysvětlování ústavních hodnot, jako je svoboda, spravedlnost a důstojnost. Naše komunikace se ale také soustředí na vysvětlování aktuálních výzev, například integrace uprchlíků nebo posilování ekonomické odolnosti.
Dá se dezinformacím předcházet efektivnější komunikací?
Ano, efektivní a včasná komunikace, která poskytuje srozumitelné a ověřené informace, může omezit šíření dezinformací. Kampaně jako „Česko informuje“, se ukázaly být celkem užitečné při přenosu faktických informací, což přispívá k vyšší odolnosti vůči dezinformacím, ale základem je být předstihu a na dezinformace upozornit ještě předtím, než zesílí. To vyžaduje vybudování jak systému varování, tak samotné včasné komunikace.
Když se objeví vlna dezinformací, šíří se neuvěřitelně rychle. Jak lze zvrátit rychlé šíření dezinformací?
Právě rychlostí a efektivitou reakce na dezinformace. Přímá, transparentní a otevřená komunikace v kombinaci s monitorováním sociálních sítí může pomoci přinášet fakta dříve, než se dezinformace plně rozšíří. Důležitá je taky autenticita a přitažlivost. Mlácení prázdné slámy rozhodně nečekejte.
Jak vláda může lépe komunikovat, aby efektivně informovala veřejnost a zároveň rozptýlila obavy z cenzury?
Fakta jsou jasná. Cenzura je v míru nepřípustná a v ČR ani neexistuje systém, jak ji provádět. Je až absurdní, že o cenzuře básní laciní disidenti, a nepřijde jim divné, že ani za zjevnou lež a nadávání na vlastní stát je nikdo nepotahuje. Dokonale tak ukazují, že tu žádná cenzura není a že se jí ani nebojí. Článek 17 Listiny základních práv a svobod nejen cenzuru zakazuje, ale naopak státu ukládá povinnost poskytovat informace. A přesně to budeme dělat. Vláda musí otevřeně komunikovat a jasně vysvětlovat, že strategická komunikace podporuje právo na informace a na svobodnou diskusi.
Jak zvýšit důvěru ve státní instituce a státní zaměstnance?
Základem pro budování důvěry je konzistentní a transparentní komunikace, která se musí shodovat s konkrétními činy státu. Veřejnost musí vidět, že informace poskytované státními institucemi jsou nejen pravdivé, ale také odpovídají tomu, co stát skutečně dělá. Klíčové je rovněž ukazovat, že státní zaměstnanci nejsou anonymní úředníci, ale lidé jako my všichni, kteří slouží státu – tedy nám všem – a vykonávají svou práci s maximálním nasazením prostřednictvím dostupných zdrojů a podmínek. Musíme více komunikovat o tom, jak konkrétně tito zaměstnanci pracují na realizaci veřejných politik a že jejich úsilí je směřováno k zajištění co nejlepších výsledků pro společnost. Tento lidský přístup pomůže posílit vnímání státní správy jako transparentní a odpovědné instituce.
Mohou se strategickou komunikací státu pomoci samosprávy?
Samosprávy mají logicky k občanovi nejblíže, a tedy mají zásadní roli při zprostředkování informací mezi státem a občany, především na lokální úrovni. Představitelé samospráv jsou těmi, kdo často komunikují s občany nejvíce přímo a kdo také pomáhají realizovat veřejné politiky v praxi. Lidé je znají osobně, a proto jim i více věří. Spolupráce s nimi je proto zásadní pro úspěšnou implementaci strategické komunikace, obzvláště v regionech. Úředníci mohou občanům zprostředkovat nejen aktuální informace, ale také vysvětlovat konkrétní opatření a politiky státu v jejich každodenním životě. Jenže k takové koordinaci bude třeba výrazně více času. ■
