Martin Bunček: Každá inovace cílí na jinou změnu a má tedy jiný dopad

Vyšlo v čísle 4/2024 

Bez inovací se neobejdou firmy, aby uspěly na trhu, ale už ani státní správa, aby udržela krok s potřebou i vývojem. A asi mi dáte za pravdu, že správně využívané technologie zkrátka pomáhají dobrým věcem. O inovační podpoře a nástroji na zkvalitnění činností u veřejných zakázek nazývaném BETA3, který umí reagovat na aktuální potřeby i měnící se podmínky, hovořím s ředitelem Kanceláře Technologické agentury Martinem Bunčekem.

Jakou roli má Technologická agentura ČR v inovační oblasti státní správy?

Troufám si říci, že Technologická agentura hraje v inovační oblasti státní správy velmi důležitou roli. Osobně vnímám Program veřejných zakázek v aplikovaném výzkumu a inovacích pro potřeby státní správy BETA jako klíčový nástroj pro podporu inovací a zkvalitnění činností orgánů státní, ale obecně i veřejné, správy. V programu klademe důraz na zajištění praktického využití těchto výsledků v praxi státní či veřejné správy, a to již od definice takzvané výzkumné potřeby ze strany příslušného úřadu. Letos jsme spustili již třetí pokračování programu ‒ Program BETA3, který má zdokonalit současné postupy, metody a regulační mechanismy a také podporovat například tvorbu nových právních norem a strategií pro aktuální politiku státu.

Chápu tedy správně, že veřejné zakázky nahrazují hodnoticí proces výzkumných projektů?

V zásadě máte pravdu. Veřejné zakázky skutečně představují alternativní způsob výběru dodavatele, respektive řešitele výzkumného projektu. Zásadním rozdílem je, že v případě veřejných zakázek je iniciace výzkumu na straně státní správy a ta je rovněž konečným vlastníkem výsledků výzkumu. To jsou základní rozdíly od výzkumných projektů vybíraných ve veřejných soutěžích.

Co vás vedlo k tvorbě tohoto nevšedního programu veřejných zakázek pro státní správu a kdy k tomu došlo?

Program veřejných zakázek byl jedním z prvních programů, které jsme v Technologické agentuře realizovali před 15 lety, tedy v době jejího vzniku. Dodnes naplňuje původní záměr, kterým je pokrytí konkrétních výzkumných potřeb resortů, a to zpočátku zejména těch, které přišly založením TA ČR o možnost realizovat vlastní programy.

Jaké výzkumné potřeby mohou resorty v programu veřejných zakázek řešit?

Resorty mohou řešit jakékoliv aktuální potřeby, pro které je třeba provést výzkum či vývoj. Nově se mohou rozhodnout, do kterého z čtyř hlavních typů problémů zařadí své výzkumné potřeby ‒ program samotný nyní nedefinuje žádné konkrétní tematické oblasti, jako tomu bylo v případě předchozích programů BETA a BETA2. Tím se zjednodušuje přizpůsobení se aktuálním potřebám a měnícím se podmínkám. S dynamickým rozvojem technologií a společenských změn se tak program veřejných zakázek stává více flexibilním pro řešení aktuálních potřeb resortů. Změnu jsme připravili na základě důkladných evaluací předchozích programů, a to včetně vyhodnocení využívání výsledků, které jsme měli od resortů.

Můžete vysvětlit, o jaké čtyři druhy problémů se jedná?

Jedná se o čtyři hlavní druhy problémů, kterým státní či veřejná správa čelí. Zaprvé jsou to naléhavé problémy, tedy situace vyžadující okamžitou reakci v důsledku náhlých změn v ekonomice, společnosti nebo technologiích. Druhou kategorií jsou stávající problémy, kterým státní správa čelí dlouhodobě a hledá účinná řešení, jež zlepší běžnou činnost v resortech. Třetí kategorií jsou vznikající problémy, které se teprve začínají objevovat a vyžadují prevenci kvůli jejich možnému vlivu na budoucnost. Poslední kategorií jsou problémy zaměřené na mise, což jsou celospolečenské problémy, které vyžadují koordinaci a spolupráci resortů na různých úrovních a které často přesahují kompetenční zákony.

Jak ale resortní úředník, který iniciuje výzkumnou potřebu, pozná, do kterého ze čtyř druhů problémů ji zařadí?

Je to založeno na povaze a charakteru dané výzkumné potřeby. Příkladem jsou takzvané naléhavé problémy, které vyžadují okamžitou reakci. Tuto úroveň problému zvolí resortní zástupce, když potřebuje rychle reagovat na aktuální události a neočekávané situace. Dalším příkladem jsou problémy zaměřené na mise, které zahrnují širokou škálu složitých otázek s celospolečenským dopadem, které vyžadují koordinaci mezi resorty na různých úrovních. Zástupce resortu volí úroveň problému při řešení nadresortních problémů.

Které konkrétní mise máte na mysli?

Máme například dvě české mise: zaprvé zefektivnění materiálové, energetické a emisní náročnosti ekonomiky a zadruhé posílení odolnosti společnosti proti bezpečnostním hrozbám. Nebo můžeme hovořit o pěti misích v programu Horizont Evropa: adaptaci na změnu klimatu, boji proti rakovině, ochraně oceánů a vod, vývoji klimaticky neutrálních a chytrých měst a dohodě o půdě pro Evropu. Pokud je výzkumná potřeba spojená s těmito komplexními misemi a výzvami, zvolí resortní zástupce právě tuto úroveň.

To ale znamená, že zatřídění takového problému vyžaduje vysokou kvalifikaci resortního zástupce odborného garanta?

Z povahy misí se předpokládá zapojení více resortů a zatřídění takového problému vyžaduje vysokou kvalifikaci resortních zástupců v roli odborného garanta jako konečného uživatele výsledků. Vedle odbornosti je však klíčová i potřebná pracovní kapacita, kterou některé resorty bohužel nemají dostatečně vymezenou. Je důležité si uvědomit, že povinnosti spojené s realizací výzkumného projektu z veřejné zakázky neleží pouze na bedrech výzkumníka, řešitele projektu vzešlého z veřejné zakázky. V programu veřejných zakázek je rovněž nezbytná odpovídající kapacita resortního zástupce, a to nejen při účasti na kontrolních dnech, kde provádí kontrolní činnost průběhu výzkumu. Další kapacitu a nezbytné odborné znalosti vyžadují procesy uvnitř resortu v okamžiku, kdy je výsledek výzkumu aplikován do praxe. Zde musím zdůraznit, že pracovníci TA ČR z odboru veřejných zakázek jsou vysoce kvalifikovaní a vždy ochotně poskytují zástupcům odborného garanta znalostní podporu a pomoc.

Inspirovali jste se někde v zahraničí?

Inspiraci pro nový monitoring Programu BETA3 jsme čerpali z Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), z takzvaného rámce Innovation Facets vypracovaného Observatoří pro inovace ve veřejném sektoru (OPSI), který identifikuje čtyři inovační aspekty: Inovace zaměřená na vylepšení, Inovace zaměřená na poslání (na mise), Adaptivní inovace a Předvídavá (anticipační) inovace.

Takže máme opět čtyři úrovně, podobně jako u problémů. Můžete vysvětlit, jak resortní odborník přiřazuje výzkumnou potřebu ke správné inovaci?

První jsou inovace zaměřené na zlepšení. Ty se soustředí na modernizaci stávajících postupů a zvyšování efektivity. Resortní zástupce zvolí tuto úroveň inovace, pokud se snaží modernizovat současné postupy, tedy zlepšit jejich kvalitu.

Druhý typ jsou adaptivní inovace. Ty reagují na měnící se prostředí či nové technologie a umožňují resortům, aby se přizpůsobily novým podmínkám. Resortní zástupce zvolí tuto úroveň inovace, pokud se snaží adaptovat na změny, například nové technologie.

Třetí jsou anticipační inovace. Ty sledují budoucí trendy a předvídají změny, aby resort mohl proaktivně reagovat na nové výzvy. Resortní zástupce zvolí tuto úroveň inovace, pokud se snaží proaktivně sledovat budoucí trendy a předvídat scénáře budoucích změn.

A konečně, čtvrtá úroveň jsou inovace zaměřené na poslání (na mise). Ty se zabývají řešením velkých společenských výzev a ambiciózními cíli. Resortní zástupce zvolí tuto úroveň inovace, pokud se snaží řešit velké společenské výzvy, aplikovat výsledky výzkumu k dosažení širokých společenských změn a má ambiciózní cíle spojené s velkými společenskými výzvami.

Jak tedy následně hodnotíte úspěšnost inovace?

Nelze automaticky předpokládat, že inovace musejí být nezbytně úspěšné. Výzkumná nejistota je klíčový faktor každého výzkumu. Čím vyšší úrovně inovace resort dosahuje, tím větší riziko nejistoty ‒ a tedy i neúspěchu ‒ zástupce odborného garanta nese. Každá inovace cílí na jinou změnu a má tedy jiný dopad. Mimochodem, proto také v agentuře hodnotíme efektivitu intervence. Tedy poměr nízkonákladového typu výzkumu s relativně nízkou mírou výzkumného rizika, kde aplikace výsledků výzkumu do praxe vede převážně k inovacím zaměřeným na zlepšování anebo inovacím adaptivním; v kontrastu vůči vysoce rizikovým projektům s vysokými náklady, kde vede aplikace výsledků výzkumu k inovaci anticipační, nebo inovaci zaměřené na mise.

Zeptám se tedy lépe, jak hodnotíte dopady změn?

Jednoduše řečeno, nastavili jsme čtyři úrovně změn, kterými posuzujeme účinky našich intervencí v Programu BETA3.

První jsou udržitelné změny. Ty představují trvalá zlepšení a optimalizaci postupů, které zvyšují efektivitu činností resortu. Udržitelné změny zpravidla nastanou, když se resort rozhodne pro inovace zaměřené na mise nebo pro inovace směřující ke zlepšení.

Druhou úrovní jsou optimalizační změny, které zvyšují efektivitu a zároveň jsou ohleduplné k životnímu prostředí. Ty zpravidla nastanou, když resort zvolí inovace zaměřené na zlepšení, nebo adaptivní inovace.

Třetí jsou zásadní změny, které přinášejí radikální transformaci tradičních procesů a jsou v souladu s politickými prioritami resortu. Nastanou zpravidla, pokud se resort rozhodne pro inovace zaměřené na mise nebo pro anticipační inovace.

A konečně, disruptivní změny vyžadují úplné přepracování stávajících modelů, strategií a reforem v reakci na externí faktory. Ty zpravidla nastanou, pokud resort zvolí adaptivní inovace, nebo pro anticipační inovace. ■