Vyšlo v čísle 8/2025
...Klára Šimáčková Laurenčíková získala ocenění „Ashoka Fellow“ a Cenu Olgy Havlové. Působila jako předsedkyně Vládního výboru pro práva dětí i v poradním panelu Evropské komise pro sociální inkluzi.
Školství prochází nejvýraznější proměnou za poslední dobu. Senátem nedávno prošla řada klíčových změn – od financování nepedagogických pracovníků až po posílení podpory dětí prostřednictvím školních psychologů a speciálních pedagogů. O zásadních novinkách i budoucnosti českého školství jsme mluvili se zmocněnkyní vlády pro lidská práva Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou.
Speciální pedagogové i školní psychologové ve školách dostanou ze státního rozpočtu spolehlivé financování. Bude tohle znát v běžné praxi?
Jsem přesvědčená o tom, že systémové financování školních poradenských pracovníků přinese do terénu větší stabilitu a také dlouho očekávanou podporu učitelů, kteří pracují s dětmi s nejrůznějšími typy znevýhodnění, z velmi variantního rodinného prostředí a potřebují se při své práci opírat o kvalitní školní poradenské pracoviště. Speciální pedagogové, školní psychologové a sociální pedagogové jsou zásadní podmínkou toho, aby se školy stávaly bezpečným prostředím pro opravdu všechny děti i dospělé. Aby témata jako zdravé vztahy, podpora duševního zdraví, psychické odolnosti a prevence rozvoje patologických jevů byla kontinuálně opečovávána, rozvíjena a uvnitř škol na ně byla vyčleněna dostatečná kapacita specialistů. Ti by měli být zaměřeni nejenom na podporu uvnitř škol, ale také musejí umět posilovat spolupráci školy a rodiny, provázat školu se sociálními či zdravotními službami v území a posilovat takzvaný multidisciplinární přístup a case management k podpoře dětí.
Novela ukotvuje pozici sociálních pedagogů jako oficiální pedagogickou profesi. Jak důležitou roli tihle lidé ve školách plní?
Sociální pedagogové mají významný sociálněpreventivní potenciál. Mohou kvalitativně proměnit spolupráci škol s rodinami, a to zejména u těch dětí, které jsou sociálně znevýhodněné nebo se jejich rodina akutně nachází v nějaké náročné životní situaci. Jsou ale také mostem k dalším článkům systému, jako jsou již zmiňované sociální služby nebo například nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, sociálně aktivizační služby nebo služby osobní asistence. Jde také o zdravotní služby, jako jsou centra duševního zdraví pro děti, ambulance klinických psychologů, dětských psychiatrů nebo centra krizové psychické pomoci.
Jak konkrétně mohou sociální pedagogové pomoci dětem z nestabilních rodin?
Pokud doma chybí stabilita a bezpečí, může být právě pro takové děti škola tím jediným bezpečným místem, kde fungují nějaká spravedlivá, srozumitelná pravidla, kde se věci dějí nějakým očekávaným způsobem, kde si mohou říci o pomoc, když ji potřebují, a kde mohou získat korektivní zkušenost s tím, že vztahy mohou být zdravé a sytící, nikoliv zraňující či ohrožující. Právě pro děti z nestabilních rodin je psychosociální podpora zajištěná ve škole velmi důležitá. Může rozhodovat nejen o lepší a nadějeplné přítomnosti takových dětí, ale i významně pozitivně ovlivnit jejich celou další budoucnost, a to jak v oblasti vzdělávání, tak i ve všech dalších důležitých životních oblastech.
Médii proběhla zpráva, že dvě děti z Kojetínska zameškaly stovky hodin ve škole. Podobné záškoláctví evidují i v Přerově. Může sociální pedagog zasáhnout v případech záškoláctví, pokud škola nemá školního psychologa?
Sociální pedagog jistě může pomáhat řešit problémy s absencí žáků a může právě skrze komunikaci s rodinou a s návaznými službami v území odhalit skutečné příčiny záškoláctví či absence žáků a žákyň. Může být tím, kdo pomůže vyjednat podporu skrze sociální či jiné služby, které mohou právě příčiny absence dětí nějak efektivně ovlivnit.
Mohla byste uvést nějaký konkrétní příklad, jak sociální pedagog může v takové situaci pomoci?
Představme si například situaci, že dítě vyrůstá v sociálně vyloučené lokalitě jenom s maminkou a s dalšími šesti sourozenci. Pokud je mu 13, 14 let a je druhým nejstarším členem rodiny, může být obtěžkán celou řadou povinností, které znemožňují každodenní docházku do školy, zvládání všech úkolů a dalších nutných aspektů školní přípravy. Nebylo by spravedlivé takové dítě trestat a také by to do jeho života nepřinášelo žádný dobrý efekt. Naopak může být velmi důležité pochopit příčiny jeho absence a pokusit se dané rodině vyjednat podporu, kterou potřebuje, aby veškerá váha rodinného managementu neležela jenom na té mamince samoživitelce a na nejstarším dítěti jakožto náhradním druhém rodiči.
Navrhované kroky školského zákona pravděpodobně nevyřeší všechny problémy. Jakou roli může hrát zapojení do volnočasových aktivit při řešení problémů s psychickým nepohodlím nebo agresivitou u žáků? Může podle vás větší podpora těchto aktivit ze strany obcí nebo starostů přispět k řešení těchto problémů?
Jednoznačně ano. Řada dětí, které mají psychické obtíže nebo signalizují nějaký hlubší problém skrze své problematické chování, potřebuje daleko více podporu a zapojení do kvalitních volnočasových aktivit než nějakou sociální izolaci. Možnost účastnit se školních výletů, škol v přírodě, letních táborů, příměstských či pobytových, zapojení do sportovních, uměleckých a kulturních aktivit může být velmi efektivní cesta, jak dané děti podpořit, jak posílit jejich psychickou odolnost, jak pozitivně ovlivnit jejich chování a jak v dobrém slova smyslu podržet jejich stabilní místo ve společnosti. Velká část dětí z nefunkčních či z ekonomicky slabých rodin však dobré příležitosti pro kvalitní trávení volného času, sportovní nebo umělecké vyžití nemá. Rodiče na ně nemají dostatek prostředků. A tyto děti se často za složitou rodinnou situaci stydí, rodiče sami leckdy také. Pokud k nim budeme včas proaktivně komunikovat nejrůznější nabídky podpory, pomoci, pokud se ve školách budou rozvíjet sociální fondy pro sociálně slabé děti, pokud budeme snižovat práh na vstupu do sportovních, kulturních, uměleckých prostředí i pro děti znevýhodněné, budeme investovat do stabilního a bezpečného dětství pro co nejvíce dětí, a tedy i do stability a bezpečí celé naší společnosti.
Ve školství se zavádí indexové financování. Jaká jsou očekávání od tohoto kroku?
Indexové financování je podle mého názoru velmi potřebný a dlouho očekávaný krok. Počítá s vyšším finančním normativem pro ty žáky, kteří si do vzdělávacího systému přinášejí výraznější socioekonomické znevýhodnění. Školy, které vzdělávají děti ze sociálně vyloučených lokalit, ze sociálně slabého prostředí budou tak dostávat vyšší finanční prostředky a budou schopny zajistit nejenom potřebnou vzdělávací podporu, ale i podporu skrze kapacitně posílené školní poradenské pracoviště.
Jak konkrétně tato změna pomůže školám, které vzdělávají děti ze sociálně znevýhodněného prostředí? Dokáže vyvážit potřeby velkých i malých škol?
Budou tak moci lépe reagovat na širší spektrum zátěží, se kterými děti ze sociálně znevýhodněného prostředí do školy přicházejí. Častokrát se jedná o rodiny zasažené domácím násilím a drogovou problematikou. Děti z těchto prostředí jsou častěji fyzicky trestané, vyrůstají deprivované, bez dostatečně kvalitních podnětů a kvalitní podpory v mnoha oblastech důležitých pro zdravý vývoj. Školy tak musejí opravdu reagovat na širší spektrum zátěží a potřebují pro naplnění tohoto cíle větší finanční podporu od státu, než jakou dostávaly doteď. Lepší finanční podpora škol s větší koncentrací dětí se sociální zátěží je krok naprosto správný. Jenom děti, které jsou psychicky a emočně stabilní, které ve škole zažívají bezpečí, pozitivní vztahy s dětmi i dospělými, dostávají podporu, jakou potřebují adekvátně vůči zátěži, s kterou do školy přicházejí, teprve potom mohou naplnit svůj vzdělávací potenciál, být ve škole úspěšné a rozvíjet si další studijní a profesní aspirace.
Jak by měly obce spolupracovat se školami, aby jim pomohly fungovat co nejlépe? Jaká je podle vás ideální spolupráce mezi obcí a školou?
Spolupráce škol a obcí je naprosto zásadní a důležitá. Obec by měla být svým školám partnerem, který rozumí potřebám konkrétních škol v návaznosti na to, jaká je skladba žáků a z jakých podmínek žáci do škol přicházejí, jaké jsou potřeby rodin a vzdělávání dětí. V zahraničí, můžeme vidět spoustu příkladů dobré praxe spolupráce zřizovatelů a škol. Skvělým modelem nám mohou být školy skandinávského typu, kde je zřizovatel jakousi servisní podporou škol. Pomáhá rozvíjet kvalitu a sjednocovat hodnotové nastavení a kvalitu práce škol v daném území, naslouchá potřebám dětí, učitelů, ředitelů, rodičů a posiluje spolupráci škol s dalšími návaznými složkami v území. Podporuje multidisciplinaritu, spolupráci školského, sociálního a zdravotního sektoru i sektoru podpory bydlení a bezpečnosti a také posiluje dobrou komunikaci mezi všemi aktéry, monitoring, sběr dat i mezisektorové a společné vzdělávání.
Nedávno byl schválen vládní program Bezpečné dětství. Chápu to správně, že stát po všech těch krizích vnímá jako prioritu právě investice do bezpečí v rodině a ve školách?
Je to tak. Vládní program Bezpečné dětství jednoznačně vysvětluje souvislosti mezi narůstající násilnou kriminalitou dětí a mládeže, zhoršujícím se duševním zdravím dětí a mladých lidí a mezi tím, v jakých podmínkách děti vyrůstají a jak se daří zranitelným skupinám rodin. Tento program má posílit skutečně koordinovaný přístup a spolupráci školského, sociálního, zdravotního sektoru a sektoru resortu vnitra na národní, krajské i místní úrovni. Má posílit finanční prostředky zajišťované na krizovou pomoc pro děti, na rozvoj služeb pro oběti násilí – děti, dospělé i seniory. Má posílit kapacity programů pro původce násilí tak, aby se dospělí, kteří mají problém s agresivitou, se zvládáním vlastních emocí (častokrát ti, kteří sami vyrůstali v prostředí násilí), mohli naučit regulovat své emoce bezpečným způsobem a nedocházelo tak k eskalaci násilí a k mezigeneračnímu přenosu násilných vzorců a traumat. Tento program má také významně posílit kvalitní sběr dat i mezisektorově.
Jaké konkrétní kroky by měly školy, obce a státní orgány podniknout, aby program Bezpečné dětství byl co nejefektivnější?
Podporovat mezioborový dialog i spolupráci, investovat do rozvoje multidisciplinárního přístupu, posilovat služby prevence, zlepšovat skrze vzdělávání implementaci karty KID. Karta pro identifikaci ohrožených dětí má schopnost detekovat ohrožené děti a oslabené rodiny včas a rovněž rozvíjet nástroje včasné intervence krizové pomoci pro děti i dospělé, a to ve všech důležitých oblastech života: bydlení, bezpečnost, vzdělávání, sociální, zdravotní sféra… Velké díky všem krajům a obcím, které do bezpečného dětství investují, hledají cesty, jak současné systémové mezery zacelit a jak společně přispět k tomu, aby v důstojných a stabilních podmínkách mohlo vyrůstat co nejvíce dětí. Má to obrovský smysl a tyto investice se nám mnohonásobně vrátí v lepší kvalitě a důstojnosti našich životů, ve větší ekonomické stabilitě a ve větším bezpečí celé společnosti. ■
