Jan Paďourek: Stále se zabývám bezpečností, jen z jiného úhlu pohledu

Vyšlo v č. 5/2025

Jan Paďourek, expert na bezpečnost, v exkluzivním rozhovoru popisuje, jak se z tajného agenta Úřadu pro zahraniční styky a informace stal vrchním ředitelem pro vnitřní bezpečnost a policejní vzdělávání Ministerstva vnitra a jaké výzvy přináší ochrana státu v 21. století. Od mezinárodní spolupráce přes zvládání krizových situací až po přípravu obyvatelstva na mimořádné události ‒ pohled experta, který zná bezpečnostní svět z nejrůznějších úhlů.

Jak se člověk, který přes dvacet let pracoval v tajné službě ÚZSI, vyrovnává s tím, že je v nové pozici mnohem víc na očích?

Musím upřímně říct, že přechod do veřejného prostoru pro mě nebyl tak dramatický, jak by se možná mohlo zdát. Už od roku 2018, kdy jsem opustil rozvědku, jsem postupně vstupoval do veřejného prostoru ‒ přednášel jsem na vysoké škole, kde mám dodnes svůj předmět, poskytoval rozhovory a psal články. Opravdový předěl, na který se ptáte, jsem vlastně zažil už odchodem z tajné služby, kdy jsem opustil takzvané „akvárium“ a dostal se do otevřeného světa. Tehdy šlo o skutečně zásadní změnu ‒ z prostředí, kde jsem byl zcela mimo mediální pozornost, jsem se dostal do prostoru, který nabízí zcela odlišné možnosti. Na Ministerstvu vnitra, kde jsem dva roky, nyní vnímám svou roli velmi podobně jako dříve v rozvědce ‒ stále se zabývám bezpečností, jen z jiného úhlu pohledu. Jde o vnitřní bezpečnost, což mi přináší naprosto nové výzvy. A musím říct, že nelituji, že jsem tuto cestu nastoupil.

Mohl byste představit vaši pozici?

Já vždycky říkám, že to je pozice víceméně neuchopitelná, protože rozsah těch aktivit a kompetencí, který je tady, je opravdu tak rozsáhlý, že vlastně nemůže být ani v silách jednoho konkrétního člověka, aby se stal expertem na všechny ty problematiky, které jsou součástí té sekce. Patří sem například odbor azylové a migrační politiky s 1400 zaměstnanci, odbor bezpečnostní politiky, legislativy, policejního vzdělávání, prevence kriminality a v současnosti i kybernetické bezpečnosti. Jde o největší sekci Ministerstva vnitra, která má zásadní význam. Klíčovou součástí mé role je také koordinace a komunikace mezi ministerstvem, ministrem, policií a hasičským záchranným sborem. Naprostá většina materiálů, které míří z těchto sborů ministrovi, prochází mou kanceláří, kde se podílíme na jejich komunikačním procesu.

Platí i ve funkci vrchního ředitele sekce pro vnitřní bezpečnost a policejní vzdělávání, že se bez mezinárodní spolupráce nepohnete z místa?

ČR je součástí euroatlantického bloku, a tak ani naše sekce není výjimkou, bez mezinárodní spolupráce se neobejdeme. Činnosti některých odborů jsou dokonce na mezinárodní spolupráci závislé. Namátkou vzpomenu například některé agendy odboru azylové a migrační politiky nebo odboru bezpečnostní politiky. Odbor bezpečnostní politiky dokonce aktuálně chystá vyslání svého styčného důstojníka do evropských struktur v Bruselu. Mezinárodní spolupráce je však v resortu koordinovaná odborem mezinárodní spolupráce a EU, kde působí velmi profesionální tým pod vedením paní ředitelky Katky Flaigové Vronské. Přestože organizačně nespadá pod naši sekci, udržujeme s tímto odborem velmi úzkou a intenzivní spolupráci.

S jakými zeměmi v poslední době nejintenzivněji spolupracujete v oblasti bezpečnosti?

Obecně nejvíce spolupracujeme se sousedními státy, nejintenzivnější je naše součinnost s Německem. V oblasti mezinárodní spolupráce při vyhledávání osob v pátrání je poměrně častá naše spolupráce s Velkou Británií. Inspirujeme se však i zkušenostmi některých severských států, v nedávné době například Finskem. Snažíme se ale sdílet i bohaté zkušenosti státu Izrael především v kybernetické oblasti, ale intenzivně komunikujeme také s Ukrajinou. V posledním případě je hlavním tématem našich rozhovorů řešení celé řady otázek spojených s dopady ruské války na Ukrajině na vnitřní bezpečnost ČR. Ostatně, s některými svými kolegy se právě chystám na pracovní návštěvy Tel Avivu a Kyjeva.

Po loňských povodních se některá města stále nevzpamatovala. Resort pro místní rozvoj sice spustil pomoc rychle, ale musel čekat na ukončení krizového stavu. Otevírá se teď prostor pro diskusi o úpravě krizového zákona, třeba i s ohledem na zkušenosti z povodní nebo před čtyřmi lety tornáda na Moravě?

Loňské povodně byly největší krizovou situací tohoto typu na území České republiky za dlouhá léta. Škody, které povodně napáchaly, byly obrovské. Nelze však nezmínit, že mohly být ještě mnohem vyšší nebýt skvělé práce a spolupráce složek IZS, místních samospráv, ale i dotčených ministerstev a dalších ústředních správních úřadů. Zásadní byla včasná a pohotová reakce a také že nedošlo ze strany státu k podcenění předpovědí a varování ČHMÚ. Obnova, zvlášť v nejvíce zasažených krajích, potrvá samozřejmě dlouho, ale tak jako z každé krize se budeme chtít poučit a naši připravenost a třeba i možnosti obnovy do budoucna ještě zlepšit a zefektivnit. Proto se v současné době pracuje na materiálu, který se podrobně věnuje vyhodnocení povodní, do jeho přípravy jsou zapojena všechna ministerstva a dotčené kraje. Předpokládám, že výstupy a zjištění z tohoto materiálu promítneme jak do legislativy, tak do praktických postupů.

Ministerstvo plánuje vydat manuál pro přežití v krizových situacích. Inspirujete se i v zahraničí nebo kupříkladu podobnými příručkami, jaké nedávno zveřejnilo město Domažlice?

Ministerstvo vnitra a v tomto případě především hasičský záchranný sbor se při přípravě manuálu pro přežití v krizových situacích inspiruje především finským konceptem 72 hodin“. Tento koncept vychází z předpokladu, že při katastrofě může trvat až 72 hodin, než se záchranné složky dostanou na místo a začnou poskytovat pomoc. Informační brožura bude součástí ucelené informační kampaně, která by měla být hotová koncem léta. V poskytnutých materiálech není přímo zmíněna inspirace příručkou města Domažlice, ale je zdůrazněno, že podobné typy přípravy obyvatelstva mají dlouholetou tradici v severských zemích.

Kdo se na přípravě manuálu bude podílet a budete čerpat i z aktuálních poznatků z nedávných povodní nebo jiných mimořádných událostí?

Na přípravě manuálu spolupracuje hasičský záchranný sbor s odborem bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra. Při tvorbě manuálu se využívají zkušenosti ze zahraničí, jde zejména o severské země a jejich zmiňovaný koncept „72 hodin“. Dále pracujeme s výzkumy provedenými po nedávných povodních. Z nich celých 76 % respondentů souhlasí s tím, že stát a jeho složky by měly občany lépe připravovat na možné mimořádné události. Dalších 70 % respondentů by uvítalo více konkrétních informací o přípravě na katastrofy. Součástí iniciativy jsou také „karty pro starosty“ ‒ přehledný návod pro starosty, vedoucí pracovníky a bezpečnostní manažery, který poskytuje klíčové informace pro zvládání krizových situací. Tyto karty jsme představili hejtmanům a před finální distribucí proběhne jejich testování ve spolupráci s vybranými obcemi. Celý projekt je postaven na myšlence „sdílené bezpečnosti“ a vychází z konceptu tří pilířů: bezpečného státu, odolné společnosti a připraveného jednotlivce.

Nové metodiky, které jsou publikované na portálu prevence kriminality, umožňují měřit úspěšnost preventivních programů. V čem vidíte jejich největší přínos?

Tyto metodiky jsou součástí komplexního přístupu odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra k vyhodnocování úspěšnosti projektů i celých programů v oblasti prevence kriminality a aktivity jsou podporovány z programu bezpečnostního výzkumu MV. Vznikne na evropské, respektive I světové poměry unikátní soubor nástrojů – vedle praktických metodik i e-learning, informační systém pro evaluace programů a projektů v nich podporovaných a rovněž databáze příkladů dobré praxe a doporučení kritérií, podle kterých dobrou praxi posuzovat. Ten praktikům reálně umožní hodnotit úspěšnost a efektivitu realizovaných projektů prevence kriminality, ale i celých programů, z nichž jsou projekty podporovány. To v důsledku umožní zaměřovat se zejména na účinné strategie prevence kriminality na všech úrovních ‒ národní, regionální i lokální ‒ a efektivněji nakládat s finančními prostředky. 

Jak konkrétně mohou tyto nástroje pomoci samosprávám v praxi?

Naše nové metodické nástroje jsou navrženy tak, aby zjednodušily a zpřesnily hodnocení projektů prevence kriminality přímo pro pracovníky samospráv. Řeší totiž dlouhodobý problém nedostatečných evaluačních schopností obcí a krajů. Jedná se totiž v oblasti prevence kriminality o velmi specifickou a složitou problematiku určenou spíše pro profesionály, kteří jsou drazí a vyplatí se pouze v projektech s velkými finančními prostředky. Vybrali jsme nejčastější typy projektů a připravili pro ně předdefinované cíle a měřitelné indikátory, které jim umožní prakticky a srozumitelně vyhodnotit jejich skutečnou efektivitu. Samosprávy díky tomu snadno zjistí, zda jsou jejich projekty úspěšné, potřebují úpravy, nebo vyžadují zásadní změnu přístupu. Stejné nástroje pomohou i při nastavování vlastních dotačních programů, kde umožní přesněji definovat cíle a následně vyhodnotit, zda jsou vynakládané finanční prostředky využívány smysluplně.

Plánujete pro jejich uživatele také online školení nebo například sdílení inspirativních příkladů pro lepší porozumění?

Ano, plánujeme komplexní podporu uživatelů. Připravujeme zmiňovaný e-learningový kurz, který prakticky provede metodikou měření projektů prevence kriminality. Inspirováni evropskými přístupy vytvoříme databázi inspirativních příkladů dobré praxe. Metodiky jsou již na webu Ministerstva vnitra a prevence kriminality zveřejněny a informační systém je ve fázi dokončování prvního návrhu softwaru pro testování. Konečné výstupy vytváříme ve spolupráci s Mezinárodním bezpečnostním institutem a ACCENDO – Centrem pro vědu a výzkum, vybraným ve výběrovém řízení. Budou k dispozici na jaře 2026. Do dotačního řízení je plánujeme implementovat od roku 2027. Nicméně s metodikami je samozřejmě možné pracovat již nyní.

V legislativním procesu máme novelu, která prostřednictvím společenství obcí kromě jiného umožní zřídit společnou obecní policii. V čem uvedená možnost bude pro obce prospěšná?

Tuto změnu vnímám jako další kamínek do mozaiky zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti na celém území České republiky. Zejména menší obce získají další nástroj k zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. Tento nový institut bude využitelný zejména tam, kde nefunguje žádná obecní policie nebo se z různých důvodů nedaří uzavřít veřejnoprávní smlouvy podle § 3b zákona o obecní policii mezi obcí, která již obecní policii zřízenou má, a sousedními obcemi.