Vyšlo v č. 2/2025
Metodika Sebeobrana pro všechny je komplexní přístup vzdělávání, zaměřená na prevenci násilí, agresivity a posilování intuice. Klade velký důraz na různé formy komunikace stejně jako na důležitost sdílení, budování pevných vztahů a komunity. Je založená na zvládání verbálních, psychologických a fyzických útoků. Sebevědomá sebeobrana je inovativní nástroj, který prokazatelně snižuje výskyt násilí. Jde o nácvik technik spojených s uměním konfliktu předcházet, znalostí komunikace či schopností požádat o pomoc nebo poskytnout podporu. Prostřednictvím pěti principů učí tato metodika soubor dovedností, které lze využít k deeskalaci násilných situací a k obraně sebe i druhých. „V souvislosti s pandemií, ekonomickou krizí i válkou na Ukrajině vnímáme nárůst násilí, ať už ve veřejném prostoru, nebo v domácnostech. Učíme se finanční gramotnosti, mediální gramotnosti, ale je načase učit se i efektivně bránit. Je dokázáno, že sebeobrana může například sloužit jako prevence šikany na školách. Pokud umím komunikovat své potřeby a zároveň si dokážu ubránit své hranice, mohu předejít agresivnímu chování,“ říká Linda Štucbartová a dodává: „Sebeobrana je opravdu pro každého a není to pouze o fyzických aktivitách. Učím lidi bránit se konfliktům a předcházet jim. Důležité je dodržovat pět principů: Mysli, Zakřič, Utíkej, Bojuj a Sdílej.“
Prevence na pracovišti je důležitá
V posledních letech dochází k nárůstu agresivity na úřadech, v zákaznických centrech, nemocnicích i v dalších organizacích, kde zaměstnanci přicházejí do styku s klienty. „Velmi důležité je stanovit preventivní opatření na pracovišti. Souvisejí s tím, jak je organizačně nastavena podpora a ochrana zaměstnanců, zda mají například propojené kanceláře, kolik lidí je přítomno rozhovoru s problematickým klientem, kolik lidí paralelně naslouchá ve vedlejší místnosti nebo zda tlačítko, které přivolá pomoc, mačká ten, kdo vede rozhovor, nebo by ho měl mačkat někdo jiný,“ uvádí zásady prvního principu Linda Štucbartová a pokračuje: „Pracovnice, které přicházejí do styku s problémovými klienty, by si měly dát pozor i na to, co uveřejňují na sociálních sítích, protože například rodinné fotografie může agresor využít pro svůj útok. Důležité je i rozpoznání vlastních fyzických i psychických hranic. Každý z nás má hranice nastavené někde jinde. Něco, co je pro kolegyně ještě v pořádku, nemusí být v pořádku pro mě. V Ústřední vojenské nemocnici v Praze mají u vchodu umístěnou ceduli s textem: Žádáme vás, chovejte se s respektem a slušností vůči našemu personálu. Za agresivní chování vám hrozí postihy podle zákona. A u ní stojí ochranka. Pomůže toto upozornění? Za mě rozhodně ano, protože nastaví hranice a vymezuje to, co je ještě tolerovatelné a co tolerovatelné už není.“
Princip Zakřič klade důraz na nenásilnou komunikaci
Tento princip se týká využití hlasu, intonace a samozřejmě i řeči těla. „Velmi přeceňujeme verbální složku a zapomínáme na práci s tělem. Neverbální komunikace společně s důrazem v řeči je první věc, kterou klient, ze kterého se rychle může stát agresor, vnímá. Ženám se stává, že pod stresem jim jde hlas nahoru. Pak dochází k tomu, že i jednoduchá otázka vyřčená zvýšeným hlasem může u někoho vyvolat silnou negativní reakci. Důležité je nejít s hlasem nahoru, ale spíše dolů, nereagovat na křik křikem, ale klidně šepotem. Jde o efekt kontrastu. Když na vás někdo křičí, v tu chvíli je mozek schopen reakce ve smyslu bojuj, uteč, anebo zamrzni. To samé se děje i v mozku agresora. Proto je dobré si v obdobné situaci uvědomit, co útočník v tu chvíli vnímá a jak ho lze uklidnit. S tím opět pomohou různé techniky,“ říká Linda Štucbartová.
Rozhodující je deeskalace situace
Podle metody Sebeobrana pro všechny jsou momenty, kdy je vhodné něco řešit s klientem, ale jsou i situace, kdy je lepší jednání odložit, protože na klienta v jeho momentálním stavu jakýkoliv racionální argument nefunguje. Celá sebeobrana je především o zklidnění agresora. Ale k tomu, aby mohli pracovníci někoho uklidnit, musí být sami v pohodě. Existují techniky, které zaměstnancům pomohou uklidnit rozrušené klienty. Důležitá je mentální příprava, rozpoznat a zvládnout vlastní stres. Týká se to i bezpečného pracovního prostředí, zda je někdo poblíž, kdo v případě nouze pomůže.
Jak předejít takzvanému zamrznutí
Schopnost bojovat znamená vysmeknout se, získat čas, odběhnout do bezpečí, zavolat si pomoc. Je to prevence zamrznutí, prevence toho, co se ženám často stává, protože nevědí, co v danou chvíli dělat. Octnou se v situaci, kterou doposud neřešily. Dají se nacvičit techniky, které mohou zachránit život a zdraví v případě, že dojde k nejhoršímu, pokud předchozí principy Mysli, Zakřič, Utíkej selhaly. Jde o jednoduché fyzické techniky, které zvládne každý, jako například úder hrotem dlaně, který je bezpečný a dá se osvojit poměrně jednoduše, či různé kopy. Vše za účelem vysmeknutí se, vymezení hranic, případně uprchnutí a nalezení efektivní pomoci. Poslední princip, který se zároveň pojí se všemi předchozími, je princip Sdílej. Je o efektivním sdílení, naslouchání, o hledání pomoci, ale i o tom, aby se sdílení neprovádělo traumatizujícím způsobem. Je to o tom, jak vyhledat pomoc, jak si o ni říct, jak naslouchat a někoho podpořit.
Bezpečnost je záležitostí nás všech
„Sebeobrana a bezpečné prostředí má mnoho složek, proto nelze problém redukovat pouze na nácvik obrany proti aktivnímu střelci. Muži a ženy jsou vystaveni odlišnému typu násilí a i jiným způsobem jsou schopni se bránit. Proto s oběma skupinami pracujeme odděleně. Skupiny žen máme s ženskými lektorkami, kdežto skupiny mužů s mužským lektorem. Osmdesát osm procent účastníků našich kurzů se setkalo s agresivním chováním a psychickým násilím. To je podle našich statistik docela vysoké číslo. Takže je na čase s tím něco udělat. Pojďme proto bránit ty, kteří tu jsou pro nás. Bezpečnost je opravdu záležitostí nás všech. Velmi záleží na tom, jak o této problematice mluvíme, jak o ní přemýšlíme a co všechno můžeme pro prevenci udělat,“ dodává Linda Štucbartová. ■
