Ochotníci a obec: Vztah, který není jen o kultuře

Žádná jiná země nemá podle Národního institutu pro kulturu tak rozvinutou a systematicky budovanou infrastrukturu amatérského divadla, s hlubokými historickými kořeny a zároveň silným moderním zázemím. „V mnoha městech a obcích představují divadelní spolky zásadní centrum společenského dění,“ říká jeho generální ředitelka Kateřina Churtajeva. Po celé České republice působí ve 3,5 tisících registrovaných spolcích na 100 tisíc ochotníků. Jedná se o fenomén, který zasahuje do života obcí, měst i rodin.

 

Na přípravě české nominace na zápis na seznam UNESCO spolupracovaly vedle Ministerstva kultury a Národního institutu pro kulturu také organizace sdružující amatérské divadelníky, odborníky, a především samotné divadelní soubory a spolky. Součástí české delegace v indickém Novém Dillí, kde k zápisu došlo, byl i Jakub Pilař z Ochotnického spolku ŽUMPA, který působí v Nučicích západně od Prahy. S obcí má spolek dohodu o využívání místního Lidového domu výměnou za pořádání kulturních akcí. Obec přispívá také na jeho činnost. „Za zásadní ale považuji morální a lidskou podporu od samospráv,“ zdůrazňuje Jakub Pilař. Bezplatné poskytování budov ve vlastnictví obce je obvyklou formou pomoci obce spolku. Využívá jí i divadelní soubor Berani, který působí pod sborem dobrovolných hasičů v Těškovicích na Opavsku. Těškovický starosta Martin Sedlák uvádí další: „Amatérské divadelní soubory nerealizují představení pouze na domácí scéně, ale i v jiných obcích. Pokud má obec ve vlastnictví například vozidlo pro větší počet osob, vozík pro transport kulis nebo třeba uzavřenou smlouvu ohledně výhodnější dopravy, je vždy dobré nabídnout tyto možnosti souboru k využití.“

 

Výměnou za podporu se amatérské divadelní spolky vedle samotných představení podílejí i na dalším kulturním programu obce při nejrůznějších příležitostech, například vánočních trzích. Díky vzájemnému respektu a spolupráci jsou však podle Martina Sedláka ochotníci ochotni přiložit ruce k dílu a pomoci obci jako takové, například při brigádách nebo údržbě obecního majetku. Stejnou zkušenost mají i v Roprachticích na Liberecku, kde amatérský divadelní spolek působí pod místní tělovýchovnou jednotou Sokol. „Podílí se na organizaci sportovních akcí, zábav, plesů či údržbě, například prostranství kolem hospody, kde hrají,“ vyjmenovává starosta Roprachtic Zdeněk Petřina. Ochotníci z Nučic zase svého času spolupracovali s Fondem ohrožených dětí Klokánek nebo spolkem podporujícím rodiny s dětmi s těžkým autismem a intelektovým postižením Děti úplňku.

 

Jádrem činnosti ochotníků samozřejmě zůstává divadlo. V Roprachticích našlo zázemí v hospodě s divadelním sálem a původní oponou z 20. let minulého století. V dubnu zde měla premiéru veselohra Potopa světa od Václava Klimenta Klicpery a místní ochotníci tak pokračují v tradici sahající až do 18. století. S loutkovým divadélkem z doby první republiky také objíždí malé diváky z blízkého i širokého okolí. I historie těškovických Beranů je dlouhá, v příštím roce oslaví 130 let od založení. V repertoáru mají komedie, dramata i dětské pohádky. „Právě díky pohádkám dokáže soubor najít nové herce z naší obce z řad dětí a mládeže a pěstovat v nich vztah k amatérskému divadlu,“ říká starosta Martin Sedlák. Ochotníci ze spolku ŽUMPA pořádají přehlídku Nučický Kahan a festival Chýňská loutka. „Právě pořádání divadelních festivalů přispívá k rozvoji komunitního života. Nejde jen o sledování divadla, ale také o setkání lidí, předávání si zpětné vazby na představení, seznámení se s novými sousedy, a hlavně impulzu pro malé, ale i větší diváky, že by se třeba divadlu mohli věnovat,“ říká Jakub Pilař. Amatérští divadelníci se nevyhýbají ani spolupráci s profesionály. Spolek ŽUMPA spolupracuje s rozhlasovým režisérem Jaroslavem Kodešem. V Těškovicích zanechali své stopy Petr Čepek nebo Ladislav Vrchovský. „Spolupráce většinou nekončí poslední reprízou, přirozeně přejde ve vzájemné kamarádství a přátelství. Následně tak může divadelní soubor využít kontakty s profesionály jak při odborných konzultacích, tak také například při doporučení výběru a realizaci dalších divadelních představení,“ říká Martin Sedlák.

 

Vedle příspěvků od obce mohou amatérští divadelníci čerpat dotace i od kraje. V dubnu se tak například mohly o podporu hlásit ochotnické divadelní soubory z Libereckého kraje. Využil ji i spolek z Roprachtic. „Podmínkou je, že musí odehrát představení třikrát do určité doby,“ přibližuje Zdeněk Petřina. Podporu od Středočeského kraje čerpá i spolek ŽUMPA. Podle Martina Sedláka z Těškovic je však pro malé spolky podpora hůře dostupná: „V rámci dotačních titulů krajských či Ministerstva kultury se čas od času snažíme podávat žádosti, ale moc se nám nedaří. Myslíme si, že je to především tím, že soutěžíme s nepoměrně většími akcemi, které jsou ve stejné kategorii jako naše obec.“ Na potřebu upravit a zjednodušit dotační podmínky pro ochotnické soubory poukazuje i Sdružení místních samospráv, jehož zástupci o tom v květnu jednali s Ministerstvem kultury. „Menší ochotnické soubory v mnoha obcích představují jednu z nejživějších forem kultury. Propojují generace a pomáhají udržovat místní identitu. Jejich podpora by měla být dostupnější a lépe přizpůsobená jejich reálným možnostem. Malé soubory by neměly o peníze soutěžit za stejných podmínek jako velké profesionální festivaly,“ říká Jiří Černý, člen předsednictva Sdružení místních samospráv. Snahu nastavovat programy pro ochotnické soubory tak, aby byly dostupnější, zástupci ministerstva potvrdili.

 

Při příležitosti zápisu českého amatérského divadla na seznam UNESCO vznikl ve spolupráci Ministerstva kultury, Národního institutu pro kulturu a amatérských divadelníků projekt Amatéři sobě. Jeho cílem je podpořit a zviditelnit tradici ochotnického divadla v Česku. V roce 2026 nabídne řadu oslav a kulturních aktivit, kterých se zúčastní velká část amatérských souborů, přehlídek a festivalů. Soubor Berani se zapojí přehlídkou Těškovické jaro, která patří k nejstarším pravidelně pořádaným přehlídkám amatérského divadla v České republice. Koná se nepřetržitě od roku 1956 a v letošním roce se uskuteční již její 69. ročník. „Často jsem tázán, co zápis na seznam UNESCO amatérům přinese,“ říká Jakub Pilař, který je koordinátorem celého projektu Amatéři sobě. „Důležitou a podstatnou odpovědí je, že si nás amatérských tvůrců všimnou samosprávy. Že si třeba uvědomí, že je důležité takzvanou kulturu z libosti podporovat a že je základem pro zdravé fungování společnosti nejen na vsích a městech, ale obecně v celé republice,“ uzavírá. ■