Miroslav Scheiner: Inovace vyžadují odvahu chybovat

Vyšlo v č. 9/2024

Miroslav Scheiner oživil společně s dalšími partnery akci URBIS v Brně, kterou přirovnává k „znovuzrození fénixe z popela“. Letošní ročník propojil inovační projekty, odborníky a zástupce měst a obcí v oblasti Smart Cities. Diskutovali jsme o chytrých městech, inovačních výzvách a dalších projektech na obzoru.

Věnujete se chytrým městům už pět let a pracoval jste i na prezentaci pro EXPO v Dubaji. Odkud čerpáte pro svou práci v této oblasti inspiraci?

Je to především díky povaze mé práce v sekci Evropské unie a zahraničního obchodu na Ministerstvu průmyslu a obchodu, která mi poskytuje přístup k důležitým mezinárodním akcím, informacím i klíčovým hráčům. To mi dává široký přehled o tom, co se děje nejen u nás, ale i v různých evropských zemích a ve světě. Podstatnou částí mé práce je představovat schopnosti České republiky v zahraničí a vyzdvihovat perspektivní firmy, řešení a příklady z našeho prostředí. Spolupracuji proto s oborovými asociacemi, inovačními centry, rozvojovými agenturami a univerzitami, kde vznikají zajímavé projekty, které můžeme přenášet i na mezinárodní úroveň. A to jsou zase takové rybníčky, ze kterých se dá sbírat skvělá inspirace i uvnitř našich hranic. Ve výsledku jde tedy o průnik globálních trendů a rodících se domácích inovací.

Které země v zahraničí vynikají v oblasti chytrých řešení?

Tohle je téma, o kterém by se dalo mluvit hodiny, a tolik času nemáme. Vyzdvihl bych tedy jen ty nejmarkantnější příklady, což jsou za mě Finové a Nizozemci.

A důvod? Mají třeba lepší legislativu nebo výhodnější podmínky pro investice?

Právě to není ani tak o legislativě nebo investicích. Klíčové je spíše nastavení společnosti – ten správný „mindset“ a schopnost spolupráce napříč sektory a úrovněmi. U nich nehraje prim individuální zájem a konkurence; místo toho umějí těžit ze spojování sil a schopností více aktérů při jasném rozdělení rolí. A typicky v tomto jsou dokonalí Finové. Mají důmyslné systémové nastavení postavené na „Strategii šesti měst“, kdy se jednotlivé finské regiony a města specializují na rozvoj konkrétních kompetencí, a ty si následně sdílejí ve skvěle fungující síti. Na rozdíl od nás, kde si zpravidla neumíme definovat priority a dohodnout se. Potom se každý snaží dělat všechno sám a vede to k tomu, že jsme ve všem průměrní. Finský model je zároveň vzorem fungování inovačního ekosystému na principu zvaném „quadruple helix“. Ten je o tom, že akademická sféra, průmysl, veřejná správa a občanská společnost pracují na řešení společenských výzev ruku v ruce. A zároveň se přitom nebojí experimentovat, proto u nich najdete i řadu testovacích prostředí. Ve výsledku když přijedete do Finska, nemáte pocit, že vás hned něco „chytrého“ uhodí do očí ve smyslu nějaké supermoderní technologie. Jejich chytrost je o mentálním a procesním nastavení, které přináší schopnost efektivně řešit jakékoliv nové výzvy. Mají zkrátka systém, který jim umožňuje rychle nalézt, testovat a dostat do praxe potřebná řešení a mimo jiné, pružně aktualizovat legislativu a podmínky pro investice. To dává Finům obrovskou konkurenční výhodu.

Myslíte, že našim městům chybí právě sdílení?

Určitě je to jedna z oblastí, kde máme velký potenciál pro zlepšení. Ale objektivně chybí i kapacita pro rozvoj inovací. Zatímco Finové mají něco přes 300 obcí, my jich máme při dvojnásobné populaci asi 6 250. O to více potřebujeme mít funkční ekosystém a v něm intenzivně spolupracovat.

Ale máme přece národní Koncepci Smart Cities i metodiku, která by měla městům ukázat cestu, jak na to…

Národní koncepce Smart Cities je rozhodně dobrým a žádoucím základem pro města a obce, které chtějí něco dělat pro opravdu systematické zlepšování života svých obyvatel. Je to výchozí bod, který jim pomůže pojmout koncept Smart Cities v plné šíři a ve všech souvislostech a díky tomu odlišit řešení, která jsou skutečně „chytrá“ a která se tak jen netváří. Nedávno jsme si dělali rešerši, z níž mimo jiné vyplynulo, že v Česku vůbec nemáme jednotné pochopení toho, co Smart Cities znamená. Bez společného základu je pak skoro nemožné rozvíjet efektivní spolupráci. Mít národní koncepci je tak velká výhoda a mezinárodně to není běžné. Teď už je jen potřeba, aby si ji zástupci měst, obcí a institucí nastudovali, a hlavně jsme konečně napřeli síly do implementace. To je oblast, ve které se musí Česká republika zlepšit. O úspěšnosti koncepcí a strategií totiž rozhoduje právě jejich přetavení do praxe. Jedná se o odrazový můstek a k realizaci těch dalších kroků potřebujeme dostatek odvahy.

Mnoho obcí váhá a chybuje právě v této fázi?

Jak jsem zmiňoval, je tu velký kapacitní problém. Strach z chyb je ale také významný faktor. Je to něco, co se nás v Česku drží a co máme hluboko zakořeněno asi i kvůli naší historické zkušenosti. Problém je, že inovace bez chyb nejsou možné. Chyby jsou přirozenou součástí vývoje; devětkrát můžete selhat, ale desátý pokus může přinést průlomové řešení, a právě kvůli němu to celé děláte. To je mentalita, kterou si musíme osvojit, pokud chceme skutečně pokročit ve Smart Cities a prosperovat.

Jak se může starosta orientovat v tom, které inovace jsou skutečně přínosné? Pomáhá sdílení dobré praxe?

Určitě, sdílení dobré praxe je klíčové. Základní pravidlo je nevymýšlet kolo. Spousta řešení už někde funguje a stačí je jednoduše replikovat. Prvním krokem je tedy otevřít oči a rozhlédnout se kolem sebe. Právě proto jsme znovu oživili platformu jako URBIS – aby se lidé mohli společně sejít na jednom místě a předat si zkušenosti a inspiraci. A tím ve výsledku ušetřili spoustu času a energie.

Je náročné přesvědčit starosty, aby do pilotních projektů vůbec šli?

Můj názor je, že pilotní projekty by se měly realizovat jen s těmi, kteří jsou motivovaní a už žádné přesvědčování nepotřebují. Lámat někoho na sílu nemá smysl – takový projekt má pak mnohem menší šanci na úspěch. Vždy se najdou „ostrůvky pozitivní deviace“, a právě ty je třeba podporovat v jejich snažení a vytvořit tím inspirativní příklady pro ostatní. V Evropě se tomu říká „lighthouses“ – majáky dobré praxe. Je to zároveň nejlepší model pro naši práci na národní úrovni. Nemáme kapacitu na to, abychom pomáhali plošně.

Můžete uvést příklad, kde jste úspěšně nabídli inovativní řešení k problému ve městě a zapojili do něj místní radnici?

Těch příkladů zatím není mnoho, ale nejvíce času jsme zatím věnovali Bystřici na Benešovsku.

Jak jste se k Bystřici dostali?

K Bystřici jsme se dostali díky jejich zapojení do projektu Interreg s DEX Innovation Center. Zaujalo nás, že malé město jako Bystřice se pustilo do mezinárodní spolupráce, čímž si buduje chybějící kapacity a přístup k důležitým informacím. Po několika setkáních jsme se s kolegou Janem Bízikem, který vede Mobility Innovation Hub CzechInvestu, rozhodli podpořit jejich rozvoj. Z diskuse o dílčích řešeních jsme se posunuli k širší socioekonomické transformaci s cílem tvarovat místní ekonomiku a podnikatelské prostředí, aby se Bystřice stala atraktivním místem pro inovativní firmy a kvalitní život.

V Bystřici jste šli do detailního rozvoje města, ale co nějaká ta dílčí řešení?

Projekt PROMOTER, který nás propojil, se věnuje mobilitě a energetice. Starosta Bystřice akcentoval problém sídelní roztříštěnosti, kdy město tvoří vícero špatně propojených osad. Organizace hromadné dopravy v takto rozptýlené oblasti je obtížná a nákladná a vede k nadužívání individuální automobilové dopravy. Doporučili jsme proto nasazení poptávkové MHD, která by efektivně obsluhovala tento mikroregion a umožnila lidem z odlehlých osad dostat se „na zavolanou“ na hlavní dopravní uzly, odkud mohou pokračovat například vlakem do Prahy. V další fázi se pak do dialogu zapojila i česká startupová firma na poptávkovou dopravu a aktuálně již s Bystřicí realizují první pilotní projekt.

Snažíte se také podpořit Liberec v jeho účasti v Misi EU pro klimaticky neutrální a chytrá města. Proč?

Naše podpora pro Liberec je stále v začátcích a zdaleka nedosahuje potřebné úrovně. Liberec je totiž jediné české město zapojené do této evropské iniciativy. Ve srovnání s ostatními státy jsme na úplném chvostu a reálně hrozí, že nám v adaptaci na klimatickou změnu ujede vlak a nebudeme mít vlastní konkurenceschopná řešení. Mise EU je uzel, kterým tečou informace, finance a know-how, a my v Česku stojíme dost mimo. Až na nás klimatická změna zatlačí více a my najednou budeme muset zajistit v krátkém čase plošná opatření, bude pozdě zjistit, že nemáme co škálovat – proto má Liberec pro Česko životní význam.

A co tedy pro Liberec děláte?

Nejprve jsme se s kolegy z Ministerstva pro místní rozvoj a dalších resortů vydali do Liberce na společnou misi, abychom poznali potřeby a problémy města. Kolegové z MMR hned začali hledat cesty, jak vytvořit na národní úrovni expertní strukturu, která by Liberec a později další města v tomto náročném úkolu metodicky i projektově prováděla. Za náš resort je ta pomoc zejména o aktivizaci ekosystému – aby klíčoví hráči a firmy s inovativními řešeními zapojili své schopnosti a vyhledávali Liberec jako svou prioritní laboratoř.

Už jste zmínil oživení veletrhu a konference URBIS. Čemu se nyní nejvíce věnujete?

Po URBIS se zaměřujeme na Smart City Expo World Congress v Barceloně, největší světovou událost v oblasti chytrých měst. Poprvé bude mít Česká republika oficiální národní účast, nikoliv jen zastoupení jednotlivými městy, zejména Prahou. Díky koordinaci mezi Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem průmyslu a obchodu jsme tuto akci zařadili do proexportního programu „České oficiální účasti“. V souladu s novou Exportní strategií ČR 2023–2033 je tato účast klíčovou iniciativou pro letošní rok s cílem zviditelnit ČR a podpořit expanzi našich inovativních firem v oboru chytrých měst.

Takže v Barceloně bude vaše největší letošní expozice. Která města se toho účastní?

Je to tak. Naše účast na Smart City Expo World Congress bude letos dosud nejrozsáhlejší. Na ploše 300 m² plánujeme prezentovat 25 českých firem spolu se třemi městy – Prahou, Brnem a Plzní. Navíc jsme přizvali právě i Liberec jako pozorovatele. Posílení zapojení měst do mezinárodního dění a sítí je další z našich forem podpory. Tak totiž můžou navázat cenná partnerství, získat důležité informace pro účast v projektech a tím také otevřít nové cesty k financování. Věříme, že v roce 2025 budeme mít českých měst na palubě ještě více. ■

foto: Marika Vitnerová, Vladimíra Kosová