Vyšlo v č. 2/2025
Loňské podzimní povodně tvrdě zasáhly dva významné archivy na severu Moravy. Zatímco krnovské pracoviště se rychle vzpamatovalo, jesenický archiv stále čeká na rekonstrukci. O záchraně cenných dokumentů, aktuální situaci i budoucnosti českého archivnictví jsem hovořila s ředitelem archivní správy a spisové služby Ministerstva vnitra Danielem Doležalem, který má v této nelehké době na starosti ochranu našeho historického dědictví.
Můžete přiblížit aktuální situaci v archivech v Jeseníku a Krnově po podzimních povodních? Jaký je současný stav badatelny v Jeseníku, která zůstává stále uzavřená, a jaký vliv má na poškozené objekty současné zimní počasí?
Situace v obou archivech je stabilizovaná, ale k úplné nápravě škod povede ještě dlouhá cesta. Krnovský archiv je na tom lépe ‒ archiválie zůstaly nepoškozené a škody na budově nejsou vážné. Pro veřejnost proto funguje standardně, byť s určitými interními omezeními. V Jeseníku je situace komplikovanější. Část archiválií byla poškozena a vyžaduje vysušení a dezinfekci. Budova čeká na rekonstrukci a dočasně v ní nelze skladovat dokumenty. I když je archiv fyzicky uzavřen, většinu materiálů lze studovat online a pracovníci dál vyřizují žádosti a poskytují předarchivní péči. Díky fungujícím technologiím nemá současné zimní počasí na objekty významný vliv.
Archiváři při povodních udělali maximum, přesto se ukázalo, že chybí zařízení, jako jsou například vodní vysavače a elektrocentrály. Jaké jsou možnosti archivů v získávání prostředků na toto vybavení?
Rozpočty státních archivů jsou, co já pamatuji, trvale pod silným tlakem. Archivy musí řešit mnoho úkolů a problémů, a proto pečlivě zvažují využití svých finančních prostředků. Nejen pod dojmem z loňských povodní bychom proto chtěli směřovat ke kumulativnímu využívání financí pro pořízení vybavení, technologií či provozů, které mohou archivy využívat společně. Nemusí každý archiv mít veškeré myslitelné vybavení, ale to by bylo možné pořídit jen někde s tím, že archiv, kam by vybavení bylo přiděleno, jej sdílel s předem domluvenými dalšími archivy. Tak by bylo možné například pořídit i vybavení pro řešení akutních katastrof, jakými jsou povodně.
Co všechno obnáší udržování těchto prostředků v provozuschopném stavu?
Například elektrocentrály, které jsou nezbytně potřeba pro zajištění provozu vysoušečů v případě, kdy nefunguje elektrická síť, je nutné v pravidelném režimu spouštět, servisovat i mít do nich připravené zásoby čerstvého paliva, které se musí čas od času měnit. Úkolem ministerstva je navrhnout dostatečně silnou a dobře strukturovanou, avšak nepředimenzovanou síť umístění takovýchto zařízení a nastavit režim jejich udržitelnosti a trvalé použitelnosti, včetně finančního zajištění takové akce.
Proměňuje se s nedávnou mimořádnou událostí i větší zaměření na prevenci a řízení rizik v archivech?
Péče o fyzickou bezpečnost archiválií je jedním ze základních úkolů archivů. Fakticky na tom pracujeme trvale a kontinuálně, snažíme se poučit z minulých událostí, reagovat na novinky ze světa i spolupracovat s dalšími institucemi v rámci Česka. Loňské povodně nás zastihly relativně připravené, organizace záchrany archiválií vcelku fungovala. Nyní vyhodnocujeme konkrétní kroky, reakci archivní sítě i spolupráci s prvky IZS, a poté se pokusíme stávající pravidla upřesnit a vylepšit. Bohužel musíme být ještě obezřetnější, neboť například v Jeseníku byla voda tam, kde nikdy nebyla a neměla být a kde ji tedy nikdo nečekal.
Digitalizace je významným tématem v archivnictví. Jaká je situace v českých archivech?
Digitalizace analogových tedy papírových archiválií je fenoménem posledních dvaceti let. Dlouhou dobu stála pouze na bedrech jednotlivých archivů, které se jí věnovaly podle svých schopností a mentálního nastavení, což je z dnešního pohledu chyba. Digitalizace archiválií je tak rozložena na území Česka nerovnoměrně, a to jak do kvality, tak do kvantity. S tím bychom rádi něco udělali prostřednictvím Národního plánu digitalizace v Českých archivech, který aktuálně finalizujeme. Podstatné bude ovšem najít finanční prostředky pro jeho naplnění. Peníze jsou vždy tím největším problémem.
Kolik procent je digitalizovaných archiválií? Kde jsou na tom s digitalizací v archivu nejlépe?
Kolik je digitalizovaných archiválií není možné uvést, protože digitální snímek a archiválie není jedno a totéž. Jedna archiválie může mít tisíce snímků a naopak, někdy je to jedna ku jedné. Počty snímků samozřejmě evidujeme, stejně tak jako objem dat, ale jsou to čísla, která nevypovídají o tom, kolik procent máme hotových. Ale alespoň dvě čísla ‒ digitální badatelna Zemského archivu v Opavě, která je největší archivní databází v České republice, obsahuje více než 20 milionů digitalizátů a ročně ji navštíví více než 660 tisíc návštěvníků.
Archivy jsou nepřeberná studnice pramenů, které může také využít úplně každá profese. Třeba fotografie a negativy strojů, podle kterých je mohou nadšenci znovu zrekonstruovat. Využívají nabídku archivů tihle lidé?
Bezpochyby ano, nadšenců do historie techniky chodí do archivů skutečně velké množství, zvláště tam, kde se dochovaly velké soubory archiválií významných podniků, jakými byly třeba ČKD, Škoda Plzeň, Tatra či České dráhy.
Státní oblastní archivy při své činnosti navíc poskytují důležitou podporu menším obcím, školám i dalším subjektům v oblasti spisové služby. Jak hodnotíte současný stav této spolupráce a jaký vývoj očekáváte do budoucna?
Metodická pomoc původcům je jedním z předpokladů dochování budoucích archiválií, a proto se jí archivy věnují, přestože naše legislativa ji nezmiňuje. Archivy spolupracují s původci mnoha způsoby a naším cílem je tuto spolupráci posílit a legislativně ukotvit. Problémem jsou jako vždy finanční prostředky, které mají archivy k dispozici. Ty totiž určují počet archivářů, kteří se mohou předarchivní péči věnovat.
Práce archiváře zahrnuje širokou škálu činností od vědecké práce přes objevování nových archiválií až po fyzicky náročné činnosti, jako je třeba stěhování dokumentů. Asi málokdo si dokáže představit, jaké specializace archivář potřebuje.
Práce archiváře je dnes skutečně natolik široká a zahrnuje tak velké množství dalších oborů lidské činnosti, že je už nemožné, aby každý zvládal všechno. Nutně tak dochází ke specializaci archivářů na jednotlivé fáze archivních činností či historická období, kterým se věnují. K tomu je zapotřebí připočíst nutné základní znalosti v oblastech, jakými jsou právo, statistika, matematika, IT, veřejná správa, ale i psychologie, fyzická zdatnost a všeobecná odolnost. Archivář je také nucen se celoživotně vzdělávat, získávat nové znalosti a dovednosti, tak jak je přináší měnící se doba. Základní okruh našich činností je rozdělen do tří oblastí, kterým říkáme péče. Té, která se věnuje dokumentům, které ještě nejsou uloženy v archivu, říkáme předarchivní péče. Archivář se snaží prostřednictvím metodického působení na původce i zákonných postupů zajistit, aby se do archivu vůbec nějaké archiválie dostaly. Poté, co se jsou archiválie vybrány a zaevidovány, nastává fáze archivní péče, kdy je archiválie potřeba uložit, popsat a zpřístupnit pro badatelské využití. No a třetí fáze nastává poté, co jsou archiválie již přístupné, a říkáme jí postarchivní péče. S archiváliemi se pracuje tak, aby si našly své využití, dochází k jejich aktivní prezentaci a v neposlední řadě i ke studiu archiválií vlastními silami.
Jaké legislativní změny by podle vás pomohly podpořit práci archivářů?
Co se legislativy týče, aktuálně diskutujeme v archivní obci o případné nové podobě archivního zákona. Více problémů však přináší nearchivní legislativa, která do naší práce zasahuje, často striktně, a která neakceptuje objektivní specifika archivní práce. Více volnosti by prospělo všem.
Několikrát jste zmínil, že se vše odvíjí od financí. Je pro tento obor příznivý rozpočet?
Rozpočet není nikdy ideální, vždy je možné na něj nahlížet jako na nedostatečný. Důležitější ale je, jak je s rozpočtem možné nakládat. Pokud jsou všechny prostředky předem dedikované na obsluhu archivu, energie, údržbu a podporu základních systémů, pak na ostatní činnosti již nezbývají síly. Na druhou stranu nežijeme ve vzduchoprázdnu a je všeobecně známé, jak na tom stát i ekonomika jsou. Je nutné se tomu přizpůsobit. Archivy mají tu výhodu, že po celou dobu existence jsou zvyklé na relativně skromné poměry a dokážou z minima vybudovat maximum. Pomohlo by minimalizovat restrikce v nakládání s prostředky, z mála se opravdu dá vykouzlit mnohé, pokud máte volné ruce. Považuji za nezbytné, aby archivům zbývala alespoň část prostředků na další činnosti, jakými jsou mezinárodní vztahy, výzkum, publikování, výstavy, pěstování vztahu s odbornou i laickou veřejností, neboť toto jsou činnosti, které veřejnost vidí a které oceňuje.
Po náročném roce, kdy některé archivy čelily mimořádným událostem, jako byly povodně, ale také pokračovaly v běžné činnosti, co považujete za nejvýznamnější úspěchy archivní a spisové služby?
Za hlavní úspěch považuji komplexní přístup k péči o dokumenty a archiválie napříč celou společností. Rád zmiňuji i to, že náš systém českého archivnictví patří k nejliberálnějším na světě v přístupnosti a službách badatelům. V mnoha zemích se archivnictví řeší jen na úrovni státních institucí nebo existují významná omezení přístupu. Svobodný přístup k archiváliím je přitom základem demokracie, jak potvrzuje i loňská Vize českého archivnictví. Je klíčové udržet tento systém, protože archiválie jsou naším národním dědictvím a měly by být dostupné všem zájemcům.
Jaké klíčové projekty nebo výzvy očekáváte v letošním roce?
Na centrální úrovni aktuálně pracujeme na nové formulaci Koncepce českého archivnictví, Národním plánu digitalizace v českých archivech, tvorbě metodik a koneckonců i na nové archivní legislativě. Jednotlivé archivy pak mají své konkrétní cíle a plány, které postupně realizují.
Co byste vzkázal současným i budoucím badatelům, kteří využívají služeb archivů? Jak byste je povzbudil k další práci s archivními materiály?
Archivářům přeji hodně úspěchů a optimismu v této nelehké době. Naše schopnost nahlížet na svět z perspektivy staletí nám dává jistotu správného směřování. Veřejnosti bych rád vzkázal, že archivy jsou tu pro každého ‒ ať už jde o vědce, genealogy, studenty, nebo kohokoliv se zájmem o historii svého okolí. Díky moderním technologiím lze mnoho materiálů studovat z domova kdykoliv. Archivy jsou otevřené instituce se vstřícným personálem. ■
